- leden
Rozdílní pak darové jsou, ale tentýž Duch, a rozdílná jsou přisluhování, ale tentýž Pán.
1. Korintským 12,4.5
Bohem stvořené lidské tělo je obdivuhodný organismus. Ten, kdo si uvědomí, které části těla se podílí na jednom jediném pohybu, užasne. To, co se navenek jeví tak prosté, je řízeno složitou, ale harmonickou souhrou jednotlivých údů.
Přesně tak tomu je v duchovním těle, Shromáždění (Církvi), které se skládá ze všech věřících. Tam existuje rozmanitost údů se skutečně rozdílnými úkoly, které mají být vykonávány k blahu celého těla. To zní pěkně a jednoduše. Ale v praxi soužití číhají především dvě nebezpečí:
- Pocity méněcennosti: Ten, kdo je pověřen méně nápadnými službami, by neměl závistivě hledět na druhé. Každý úkol je důležitý! K tomu přistupuje skutečnost, že Bůh určil dary milosti a úkoly tak, jak se to Jemu líbí (18. v.). Neměli bychom je proto posuzovat podle lidských měřítek. Rozhodující je, abychom je přijímali od Boha a věrně vykonávali. Jen za to budeme později odměněni – ne za ty dary milosti!
- Povýšenost: Žádný úd by neměl nějakému druhému říkat: „Nepotřebuji tě.“ Všechny jsou potřebné – i ty, které nestojí v popředí. Neměli bychom je přehlížet! Jsme dokonce vyzýváni, abychom jim věnovali zvláštní pozornost, aby v těle Krista nenastalo nějaké tvoření skupinek.
Nemysleme na sebe, nýbrž na Hlavu a na blaho celého těla! Pak bude ten duchovní organismus fungovat – ke cti Pána k požehnání pro všechny údy.
DHIN 5/5/2015