Židům 2,3
Roku 1892 byli dva poštovní lupiči, Wilson a Porter, ve Spojených státech odsouzeni k trestu smrti provazem. Porter byl popraven, zatímco Wilson dostal na základě jedné žádosti milost. Tento odsouzený však udělenou milost odmítl. Nato soudce nejvyššího soudu, John Marshall, vynesl následující rozhodnutí: „Milost je čin, jehož provedení závisí na tom, zda osoba, která dostala milost, ho přijme. Kdyby osoba, jíž se dostalo milosti, ji odmítla, nevidí soudní senát žádnou možnost, jak donutit odsouzeného k přijetí milosti.“ A tak byl popraven i Wilson, třebaže mu byla vymožena milost.
Jako onomu muži, stane se i mnoha lidem, kteří v dnešní době zanedbají přijmout nabídku Boží milosti v Pánu Ježíši Kristu. První věcí, proč lidé budou muset stanout před Boží soudnou stolicí, nebude jejich osobní vina hříchů, nýbrž to, že pohrdli obětí Ježíše Krista na Golgotě, na jejímž základě jim Bůh chtěl darovat milost.
Jeden muž, jemuž bylo nabízeno spasení v Kristu, odvětil: „Nemohu snést pomyšlení, že někdo jiný by měl zemřít za mou vinu.“ Jak ty si stojíš k osobě Ježíše Krista? Považuješ Jeho zástupné dílo na kříži za pošetilost? Dej se varovat! K tomu, aby ses dostal do zahynutí, se nemusíš napřed stát zločincem. Stačí už, půjdeš-li dále svou cestou života tak lhostejně, jako dosud. Neboť tím pohrdneš Boží láskou a v porovnání s tímto hříchem jsou všechny hříchy, které jsi až dosud učinil, malé.
Nechtěli bychom diskutovat o tom, zda existuje peklo či nikoli. Bible o tom místě mluví naprosto jasnou řečí. A protože Boží slovo je pravda, neboť pochází od všemohoucího Boha, je jakákoli taková diskuse zbytečná.
Chtěli bychom však připomenout, že jsou různé cesty, které vedou k tomu místu. Nejpřímější cestou tam je rozhodné odmítnutí všeho, co je od Boha. Někteří lidé popírají Jeho existenci, nenávidí Bibli a odmítají ty, kteří zvěstují poselství Bible ‒ spasení duše, které Bůh nabízí člověku.
Poněkud delší cesta se jmenuje „odkládání“. Mnozí lidé vědí, že by měli dát svou věc s Bohem do pořádku. Jejich svědomí je k tomu vždy znovu nabádá. Mají zcela určitý nedobrý pocit, když pomyslí na smrt a věčnost. Avšak odkládají rozhodnutí na pozdější dobu. Kdo jim však zaručí, že z takového „později“ se nestane „nikdy“ anebo „příliš pozdě“?
Nejnebezpečnější cesta do pekla se jmenuje „lhostejnost“. Vždyť ono už to nějak dopadne. Tak zlý snad milý Pán Bůh nebude, aby lidi navěky zatratil? A ostatně já si myslím, že na smrt mám ještě dlouho čas. ‒ Taková a podobná slova jsou slova bezstarostných. Jak hrozné to bude pro ně probuzení, až zjistí, že tomu není tak, jak si to namlouvali.
Opusť cestu do pekla dříve, než bude příliš pozdě!