Galatským 5,16
Chodíme-li Duchem (nebo: v Duchu), ve víře ve vzkříšeného Krista, můžeme být opravdu klidní; Duch pak každého dne bude sklízet nová vítězství nad tělem. Tajemstvím našeho vítězství je, že zůstáváme skryti v Kristu a jednoduše s plnou jistotou důvěřujeme Jeho Duchu, který v nás vítězí nad tělem a jeho žádostmi.
Nikdy nesmíme zapomínat, že nová přirozenost ve věřícím je v závislém postavení. Závisí na Duchu Svatém, co se týče síly, a závisí na Božím slovu, pokud jde o vedení. Síla se může zjevovat jenom tam, kde je Duch Svatý. Ale může se stát, že On je zarmucován a že jsou Mu činěny překážky. Jestliže však chodíme Duchem, bude tím dobyto jisté a zůstávající vítězství nad tělem.
Jsme-li v pokušení oddávat se myšlenkám, pocitům a slovům, které nejsou podle Boha, jak mocným prostředkem ochrany nám tu může být vědomí, že Duch Svatý přebývá v našem těle jako ve Svém chrámu! Kdybychom na to vždy mysleli, nedocházelo by k mnohým nekontrolovaným myšlenkám, lehkovážným a prázdným řečem a k nepatřičným činům.
Opravdový věřící už není „v těle“, neboť Ep. Římanům 8,9(+) říká: „Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž (= jestliže ovšem) Duch Boží ve vás přebývá.“ Dokud však věřící je na zemi, je v něm ještě tělo a to má své žádosti. Tyto žádosti jasně ukazují, co je tělo, že totiž je zlé, hříšné a nepřátelsky zaměřené proti Bohu a v tomto směru se nedá změnit, protože „zákonu Božímu není poddáno, neboť ani nemůže (býti)“ (8,7+). Jestliže tedy naplním žádosti těla, nejsem již ve svobodě, do níž mne povolal Kristus, nýbrž jsem otrok hříchu. Co tedy mám dělat? Ve mně je tělo ‒ musím proti němu bojovat?
Sedmá kapitola Ep. Římanům ukazuje, že v tom případě zcela jistě budu poražen, protože vůbec nemám sílu, abych je mohl přemoci. Dnešní verš nás vybízí k chození Duchem. Skuteční křesťané, v nichž přebývá Duch Boží, mohou v každodenním životě chodit Duchem a neuskuteční pak žádosti staré přirozenosti. Já nemám sílu k přemáhání těla, ale má ji Duch Svatý. Tento Duch se staví proti tělu a vítězí nad ním. A dělá to proto, abychom nedělali, co sami chceme, nýbrž abychom chodili podle Boží vůle, aby ‒ třebaže malou měrou ‒ při nás bylo viděno, co mohl říci Pán Ježíš: „Co jest jemu (= Otci) libého, já činím vždycky.“ (Jan 8,29)