2. Korintským 5,10+
Všechno, co jsem učinil pro Krista a bylo to ovoce Jeho milosti, která ve mně působila, On uzná a odmění, zatímco to, co vzešlo ze síly a horlivosti pouhé přirozenosti, zůstane bez odměny. Pán zcela jistě a nesmírně štědře odmění vše dobré, ano, dokonce mnohé předsevzetí, jež mělo za předmět Jeho oslavení, ale nebylo provedeno, dojde tam v nebeském světle pravého posouzení. Naproti tomu mnohé jiné věci, které se nám zdály veliké a krásné, se tam scvrknou v pouhé nic. Ani jedna, byť i malá službička pro Pána, učiněná zde na zemi z lásky k Němu, nebude onoho dne přehlédnuta. „Kdokoli by zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, neztratí nikoli odplaty své.“ (Mk. 9,41)
Všechno, co v nás způsobil Duch Kristův, bude se slavně skvít ve světle Jeho soudné stolice, oproštěno od jakéhokoli lidského úsudku. Naproti tomu mnohá služba, vykonaná třeba s nejlepším úmyslem, ale s prostředky, které Boží slovo nemůže schválit, bude s Boží přesností a spravedlností zkušena a rozčleněna. Onoho dne se také zjeví, co nám bránilo, abychom konali více dobra, třebaže jsme měli tolik světla a obdrželi tolik milosti. Ale každý jednotlivec bude mít své, Otcem připravené místo, a všichni tam plně poznáme, za co všechno vděčíme našemu drahému Pánu, co pro nás byl a kolik lásky, trpělivosti a dobrotivosti nám prokazoval.
„Neboť nic není skrytého, co by nemělo býti zjeveno; aniž jest co tajného, ježto by nemělo být zvěděno.“ (Luk. 12,2) Před soudnou stolicí Krista bude jednou zjeven každý člověk a každá myšlenka bude uvedena na světlo. To, co by nyní mohla učinit pravda, vykoná pak ona soudná stolice. Sám Pán „osvítí to, co skrytého jest ve tmě, a zjeví rady srdcí“ (1. Kor. 4,5).
Před onou soudnou stolicí spadne každá maska, forma a přetvářka; nic nebude moci ujít pronikajícímu světlu, které tam bude zářit. Dnes ještě může být nevímjak mnoho zdání a klamu, tam však bude všechno skutečnost. Dnes ještě můžeme označovat věci, jak chceme, tam ale všechno bude nazváno pravým jménem. Zda tedy není u Kristova učedníka skutečnou moudrostí, jestliže už nyní chodí ve světle onoho dne a usiluje se mít dobré svědomí před Bohem i před lidmi?
Pavel říká: „Proto i usilujeme… jemu se líbiti.“ (9. v.) A může-li někdo s apoštolem říci: „Bohu pak známi (= zjevní) jsme. A naději mám, že i svědomí vašemu známi (= zjevní) jsme“ (11. v.), nebude jeho mysl zneklidněna při pohledu na ono zjevení před soudnou stolicí. Chtějme tedy jen stále chodit v jejím světle!