Židům 2,3
Patříš k lidem, kteří jen neradi slyší takové otázky a nechtějí, aby jim byla připomínána vážnost věčnosti, protože pomyšlení na smrt je jim velice nemilé? Jenže Bůh vložil člověku věčnost do srdce, jak nám to říká Jeho Slovo (Kaz. 3,11), a žádný člověk nemůže učinit tuto skutečnost neplatnou nebo neúčinnou, i když se o to všemožně snaží.
Člověk je vždy znovu upozorňován na smrt a věčnost. Ona otázka: Co bude potom? Vyvstává před ním vždy znovu, i když se snaží uklidňovat své svědomí a konejšit se bláhovou myšlenkou, že nebe a peklo neexistuje, anebo že po smrti už žádný život nebude. Jestliže Bůh ve Svém dlouhém shovívání se dnes znovu na tebe obrací těmito řádky, aby tě zadržel před dalším během na cestě do věčné záhuby, není to pak od tebe velice nerozumné a vzhledem k tobě nemilosrdné, jestliže odmítáš to veliké spasení, které ti Bůh zdarma nabízí v Pánu Ježíši? A když Pán ve Své hledající lásce znovu k tobě vztahuje Svou záchrannou ruku, chceš ji znovu odmítnout? A když Duch Svatý ve Své tiché, vytrvalé činnosti chce ještě milostivě působit, chceš snad dále zatvrzovat své srdce? Můžeš se opravdu uzavřít před takovou slitovávající se láskou trojjediného Boha? Má tvé místo opravdu být se všemi neposlušnými lidmi navěky tam, „kde červ (tj. hryzající svědomí) jejich neumírá, a oheň (tj. oheň věčného soudu) nehasne“ (Marek 9,44.46.48)? Ještě nikdo kdo opravdu uposlechl Boží slovo, toho nelitoval.
Ta vážná otázka je adresována i tobě. Myslíš si, že unikneš soudu svatého a spravedlivého Boha, jestliže zanedbáš tak veliké spasení, které Bůh připravil i pro tebe ve Svém milém jednorozeném Synu Ježíši Kristu? Možná že patříš mezi ty, kteří o tom ještě vůbec nepřemýšleli a dosud se vyhýbali pravdě o věčnosti.
Většina lidí se staví k spasení své nesmrtelné duše lhostejně, jiní v pýše svého srdce nechtějí přiznat, že jsou ztracení hříšníci a že potřebují Spasitele, nemluvě o těch, kteří se v nepřátelství a zřejmé nenávisti Božímu Synu rouhají a vědomě odmítají poselství milosti. Do které skupiny patříš? K lhostejným, pyšným nebo dokonce k nepřátelům Kristova kříže?
Je psáno, že každý člověk propadne Božímu odsouzení, jestliže včas, v době milosti se neuteče k Ježíši Kristu a neobdrží v Něm odpuštění hříchů a věčný život. „Domníváš se…, že soudu Božímu ujdeš? Anebo bohatstvím dobrotivosti jeho a snášení i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede?“ (Řím. 2,3.4) Dej se ještě jednou v lásce varovat a vírou se ještě dnes uchop nabídnutého spasení v Kristu. Jenom tak můžeš ujít Božímu soudu nad hříchem a věčnému odsouzení. Nezanedbávej už déle to „veliké spasení“. Cožpak víš, zda budeš mít ještě zítra možnost rozhodnout se pro Krista? Ale co bude potom? „Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého!“ (Žid. 10,31)