Galatským 5,16
Dokud je věřící ještě v tomto těle, jsou v něm Duch a tělo dvě nepřátelské moci, které mezi sebou ustavičně vedou boj. Ale cožpak mezi těmi dvěma nesmiřitelnými protivníky není nějaké neutrální území ‒ „země nikoho“, kde bychom si mohli klidně žít? Odpověď je jednoduchá: Mohu činit jenom dobrou, libou a dokonalou Boží vůli, anebo sledovat svou vlastní vůli. Mezi poslušností a neposlušností není pro mne žádná třetí možnost. Mohu obětovat Bohu zápalnou oběť jako Saul. Ale jestliže to není v souladu s Božím slovem, které On mi přikázal, je to před Bohem hřích vzpoury a svévolnosti (1. Sam. 13.13). Mohu se zdržovat „mezi ohradami“ jako Ruben a „naslouchat pískání (píšťalky) u stád“ v domnění, že to není nic zlého. Ale jestliže vím, že v zemi je nepřítel a spoustě lidí hrozí smrt, věčná smrt, tedy má nečinnost je trestuhodnou neposlušností (Soud. 5,16+).
Ne, mezi polem působení „Ducha“ v mém životě a dějištěm činnosti „těla“ ve mně není žádná „země nikoho“. A jestliže takovou „zemi nikoho“ stále ještě hledám, je to důkazem, že jsem svůj život Pánu ještě cele nevydal. Apoštol Pavel chodil velice věrně „Duchem“. Proto s veškerou silou snažně běžel k cíli, k odplatě svrchovaného povolání Božího v Kristu Ježíši. Avšak Démas, který určitou dobu bok po boku běžel vpřed s apoštolem, nejenže zůstal stát, nýbrž šel zpět. Zamiloval si tento svět (2. Tim. 4,10). Vzdálenost mezi nimi se rychle zvětšovala! Jak smutné!
Jak mohu rozeznat, co je z Ducha Božího a co je z těla? Není to vždy jednoduché! Vejce kukačky se velice podobá vejci konipasa a i pocvičené oko je těžko rozezná. Podobně pro toho, kdo ještě nechodí dlouho cestou víry, často může být těžké rozeznat, co je „z těla“ a co je „z Ducha“, zvláště blíží-li se k nám taková věc teprve v zárodku a ještě nejsou vidět její zralé plody. Ale i když taková rozlišovací schopnost může být v jistém, smyslu věcí zkušenosti, přesto je mnohem důležitější mít nerozdělené srdce, které je zaměřené na Krista ve slávě, jako je měl Pavel (Fil. 3. kap.), a jednoduché, prosté oko, jaké měl uzdravený člověk, který byl od narození slepý (Jan 9). I starší křesťan, který má nedostatky v duchovním růstu, může být v tomto směru zahanben dítětem ve víře, které však má obě ty věci.
Boží slovo říká, že „oči Hospodinovy probíhají celou zemí, aby se mocně prokazoval u těch, kteří se ho bojí, jejichž srdce je nerozděleně zaměřeno na něho“ (2. Par. 16,9+) a „Svíce těla jest oko. Kdyby tedy oko tvé prosté bylo, i tělo tvé všechno bude světlé; a pakli bude nešlechetné (=zlé), i tělo tvé tmavé bude“ (Luk. 11,34). Z toho plyne, že jestliže celé tvé tělo není světlé, tvé oko není prosté. Několik jednoduchých otázek nám může usnadnit ono rozeznávání: Přivádí mne určitá věc blíže k Pánu Ježíši, anebo mne od Něho vede pryč? Je mi užitečná v Jeho službě?