2. Korintským 7,10
Dnes je mnoho velice zarmoucených lidí. Avšak příčina a druh zármutku nejsou vždy stejné. Liší se tolik, že například zármutek v jednom případě působí požehnání a spasení, zatímco v jiném případě smrt. Nadepsaný verš pokračuje: „Zármutek světa smrt způsobuje.“ Člověk, který se svým hořem a těžkostí nejde k Bohu, ba možná se s Ním pře, může být nějakým břemenem sklíčen až k smrti. A přesto v Božím srdci bylo dost místa i pro jeho břemeno a jeho utrpení.
Je-li to břemeno hříchů, které tě tlačí a rmoutí, pak slyš: Bůh je bohatý k odpuštění, a „krev Krista Ježíše, Syna jeho, očišťuje… od všelikého hříchu“ (1. Jan. 1,7). Vyznej Mu svou vinu, On tě ve jménu Ježíše přijme a ty vírou v Něho nalezneš pokoj a věčné spasení. Je-li to však nějaká jiná veliká bolest nebo břemeno starostí, přenes to s plnou důvěrou na Boží srdce! Jeho slovo nás přece povzbuzuje: Všelikou péči svou uvrhněte na něj (1. Petr. 5,7). Nechť se tedy Bůh stane tvým zachráncem a potěšitelem k tvému spasení a požehnání. Pak bude za tvým dočasným zármutkem následovat věčný zisk.
Nezanedbávej přinášet Pánu Ježíši své každodenní starosti.
„Zná Pán, co tě tíží, zná tvé prosby hlas, / s pomocí Svou v kříži dostaví se včas.
Slunce v zlatém lesku vyjde poznovu, / ozáří tvou stezku k nebes domovu!“
Ať si ale nikdo nemyslí, že mu Bůh daruje věčné spasení, když jen tak sám nějak změní své smýšlení. To udělalo již mnoho lidí. Tak třeba někteří opilci, když poznali, že ta neřest ničí jejich tělo i životní štěstí, zanechali pití. Jiní zase, kteří předtím vyhledávali jen samé zábavy, začali vést spořádanější život, protože se obávali, že by dalším plýtváním peněz a sil přišli o výhodné zaměstnání. Taková rozhodnutí a polepšení ovšem jsou dobrá a přinášejí změnu k lepšímu pro pozemský život ‒ jenže nemohou zachránit duši před soudem a věčnou smrtí. Nestačí, aby člověk jen formálně vyznal své hříchy. V Bibli se dočteme, že to udělal faraón, král Saul, Balám i Jidáš. Ti všichni řekli: „Zhřešil jsem,“ ale přesto jejich vyznání nebylo opravdové. Oni se báli následků svých hříchů a chtěli jim uniknout. Přesto však zahynuli.
Ten, kdo spatří své hříchy v Božím světle (tj. ve světle Božího slova ‒ Bible), se nejprve velice zhrozí. Ale nemusí si proto zoufat. Právě takový, jenž s opravdovou bolestí naříká nad svou vinou před Bohem a vyznává ji, najde otevřenou Boží náruč. Pro takového je připraveno úžasné odpuštění. Bůh nám chce odpustit všechno! Dokonce chce na naše hříchy a nepravosti navěky zapomenout! Každému člověku, jehož pokání je opravdové, dá Bůh spasitelnou víru ve smírčí dílo vykoupení, vykonané Jeho Synem ‒ Ježíšem Kristem, dá pokoj pro svědomí a věčné štěstí pro srdce. Mohl by Bůh učinit ještě něco více?