Efezským 1,4
Mnoho Božích dětí se dívá na spasení jako na to nejvyšší, co jim Bůh dal. Jde-li o věřící, kteří před svým obrácením žili v hlubokých hříších, je možné té myšlence rozumět. Mnozí dokonce jdou tak daleko, že říkají: Byl jsem takový špatný člověk, a proto budu spokojen i s tím nejskromnějším místečkem v nebi. Jenže Bůh není s něčím takovým spokojen. Jeho nevyzpytatelná láska a milost toho pro tebe předzvěděla mnohem víc: Bůh tě v Kristu vyvolil před založením světa. S tím vyvolením jsou spojeny tři věci, k nimž jsme „předzřízeni“. Skrze znovuzrození jsme obdrželi život Pána Ježíše, život z Boha, jsme svatí a bezúhonní před Bohem v lásce. Bůh a Otec Pána Ježíše je také náš Bůh a Otec, a jako Boží děti jsme účastni přirozenosti z Boha. Již tato skutečnost sama znamená něco více než jen být spasen. Okoušet lásku Otce, tutéž lásku, kterou On má k Synu ‒ můžeš tomu rozumět?
Ale ještě něco: On nás také předurčil k synovství. Vztah synovství sahá dále než poměr dítěte a je dodatečným Božím darem. On nás učinil syny pro sebe v tom Milovaném, a to k Svému zalíbení a k chvále Své milosti. A je třeba zmínit se ještě o třetí a poslední skutečnosti: jsme vyvoleni, abychom s Pánem Ježíšem panovali na zemi. Bůh si předsevzal v uložení plnosti časů, totiž pro onu budoucí říši pokoje, všechno shromáždit pod jednu Hlavu v Kristu (Ef. 1,10). Až Pán Ježíš nastoupí dědictví, budeme spolu s Ním vládnout. A tak tedy jsme děti i dědicové.
„… abychom byli svatí a bezúhonní před obličejem jeho v lásce.“ Takový byl Pán Ježíš na každém kroku a s každou myšlenkou a slovem před Svým Bohem a Otcem, když jako člověk chodil po této zemi. Avšak zde nám je řečeno, že právě tací jsme před Bohem, co se týče našeho postavení v Kristu, našem milovaném Pánu. Sami jsme k tomu nemohli ničím přispět. Je to dar milosti od našeho Boha. On nás vidí ve Svém milovaném Synu. Co k tomu řekneme? Kdysi jsme byli provinilí, odsouzení hodní hříšníci ‒ a nyní jsme před Ním svatí a bezúhonní. Jaká to je nesmírná milost! Pro toto slavné místo nás Boží láska vyvolila před založením světa a my je nyní smíme skrze Boží milost zaujímat, protože skrze Kristovu krev máme vykoupení, odpuštění našich přestoupení. Musíme být Jemu podobni, abychom s Ním mohli být. Proto nám v Kristu daroval všechno, čeho je k tomu třeba.
To nám dává poznat, jak úplně spolu souhlasí svatost a láska a jak jdou spolu. Podstata svatého Boha, láska, nemůže ve Své blízkosti trpět a nemůže si přát něco jiného, než co jí odpovídá. Proto tím více obdivujeme velikost Boží lásky, která se nad námi, hříšníky a Božími nepřáteli, slitovala a učinila nás svatými a bezúhonnými, uzpůsobenými pro Boží přítomnost. Jestliže okoušíme takové místo v Jeho blízkosti, nemůžeme si přát jiné, než co odpovídá svatosti a lásce.