Židům 4,12
Boží slovo, Bibli, nelze srovnat s žádnou lidskou knihou, neboť nejenže mluví jinak, než jak lidé vůbec někdy mohli mluvit či myslet, nýbrž je to Slovo Toho, který kdysi příkazem Svých úst povolal v existenci všechno stvoření. Je tedy stejně jako ona Stvořitelova slova živé a působící život; moc Toho, jenž skrze ně mluví, uchvacuje a působí na srdce.
To musí doznat i nepřátelé Bible. Ve Venezuele se poslové Bible setkali s tímto příznačným oficiálním varováním: „Varuj se opatřit si od těch lidí části Bible! Je v nich hrozná moc. Vezmeš-li to jednou do ruky, budeš to zcela jistě muset všechno číst, a budeš-li to dělat, budeš také muset všemu, co tam říkají, věřit, a tím pak také budeš změněn!“
Ano, takové je Boží slovo; má vskutku zvláštní, podmanivou moc, naprosto jinou, než jakou mají obyčejné knihy. Ale právě proto musíš Bibli číst, neboť budeš-li v tom upřímný, přivede tě k pravému štěstí.
Význam Božího slova nikdy nemůžeme dost vysoko oceňovat. V mnohých místech Písma o tom najdeme zvláštní svědectví. Ono bude trvat dál, i když už nebesa a země přestanou existovat, a vždy vyřídí to, k čemu je posláno. Nadepsaný verš Písma souvisí se stavem srdce příjemců toho dopisu. Byli to věřící z židovstva, kteří přijali křesťanskou víru a snášeli mnohá utrpení a pronásledování. Byli v nebezpečí, že kvůli utrpením se vzdají nastoupené cesty. I když jejich nohy dosud stály na cestě víry, přesto v jejich srdci mohly vyvstat myšlenky, zda by se neměli vrátit zpět k židovství a tím se vyhnout pronásledováním. Pisatelem dopisu jim byly představeny dva prostředky: Boží slovo a nejvyšší kněžství Krista. Tam se měli dívat, aby zůstali uchráněni před špatným rozhodnutím. Před Bohem a Jeho Slovem nemohli tito Židé skrýt, co se odehrávalo v jejich srdci, a pohled na vyvýšeného Pána jim připomínal, že On kdysi vším tím prošel a může tedy mít dokonalý soucit s těmi, kteří takto trpí.
Také pro nás jsou ty dvě věci opravdu důležité. I když třeba dnes nemusíme procházet utrpeními jako tehdejší věřící Židé, jsou zase jiné věci, které nás mohou podněcovat, abychom opustili úzkou cestu věrnosti. S bolestí myslíme na ty, kteří s námi kdysi šli cestou pravdy, ale opustili ji, protože se jim zdálo, že je plná odříkání. Boží slovo je i dnes posuzovatelem našich myšlenek a před Bohem nezůstávají skryté ani naše nejtajnější pohnutky.