Židům 4,12
Poutnická cesta křesťana vede pouští k nebeskému Kanánu, k místu Božího odpočinutí. Ve světě je boj a utrpení. Abychom tedy bezpečně a dobře dosáhli cíle, dal nám Bůh na pomoc Své živé Slovo. Ono je posuzovatelem myšlenek a smýšlení našeho srdce a vede nás ke zkoušení pohnutek srdce v Božím světle. Pro upřímného křesťana je takové posuzování pohnutek srdce velice užitečné. Boží slovo mu zde dává možnost rozeznat vše, co pochází z těla, a co z Ducha.
Odsuzuje v našem srdci všechno, co není z Boha a co nám brání v duchovním růstu. Je pronikavější a ostřejší nad jakýkoli dvojsečný meč. Protože je živé a působící, rozděluje všechno, co je v našich myslích třeba i velice úzce spojeno. Tam, kde se naše přirozenost (duše a její city) mísí s tím, co je duchovní, proniká ostří živého Božího slova a rozděluje, posuzuje a soudí skryté pohnutky srdce. Staví vše na pravé místo.
Jak výborný nástroj nám tím Bůh dal do ruky, a my bychom ho měli vděčně a se svatou horlivostí vždy na sebe používat. Boží slovo krotí a drží na uzdě svévoli a činí nás schopnými žít bohulibý život, tím že nám brání uskutečňovat své vlastní myšlenky. Kéž bychom všichni znali každodenní, požehnané používání Božího slova, abychom na cestě touto pouští byli ostříháni, co se týče ducha, duše i těla, než přejdeme z víry do vidění!
Kdo chce přijímat Boží slovo a mít z něho skutečný užitek, nesmí přehlížet, že ono posuzuje nás a ne my máme posuzovat je. Mnozí lidé se dopouštějí chyby, protože mají za to, že si sami mohou udělat o Božím slovu svůj úsudek. Na jedné straně jsou mezi nimi tací, kteří úplně odmítají Bibli a stavějí se proti ní nepřátelsky, zatímco na druhé straně jiní v zásadě uznávají její platnost, ale vykládají si ji po svém. Ano i praví věřící ztrácejí mnoho požehnání a jejich život víry chřadne, jestliže se ustavičně nevystavují zkoumajícímu a posuzujícímu světlu Božího slova.
Je to v naprostém souladu i s takovými místy Písma, jako je třeba 1. Kor. 10,15+, kde apoštol Pavel říká: „Jakožto opatrným (= rozumným) mluvím. Vy (po)suďte, co pravím.“ Zde se apeluje na rozumnost Korintských, avšak to, co Písmo říká, není v žádném směru činěno závislým na jejich úsudku.
Boží slovo je živé a působivé. Bůh mluvil nejen tenkrát, když je dal zaznamenat; mluví i dnes ještě, pokaždé když je čteno nebo slyšeno. Je ostřejší než kterákoli jiná zbraň. Proč? Protože se obrací na svědomí. Někdy to sice bolí, ale nelekejme se toho, nýbrž dejme do pořádku, co nám odhaluje v našem životě jako nedostatek či chybu! A když Písmo posuzuje naše nejskrytější pohnutky? Uposlechněme jen, co nám říká! Skladatel 139. Žalmu chápal, jak požehnané to je, když Boha takto prosí: „A popatř, zda při mně (nebo: ve mně) není nějaká cesta trápení (nebo: zármutku, bolesti)“ (24. v.+).