Lukáš 10,41.42
Když jsem byl ještě mladý, bylo mi říkáno: „Člověk je stvořen pro práci“. Přijímal jsem to bez vlastního prozkoumání jako pravdu, ale brzo jsem musel poznat, že takové pojetí, vezmeme-li si je jako životní pravidlo, z nás udělá spíše tažná zvířata než šťastné lidi. Později jsem skrze milost pochopil, že věřící člověk byl stvořen pro Krista. Toto poznání nám může dát nalézt správný poměr k práci.
Marta byla žena, ustaraná kvůli „mnohým věcem“. Zcela jistě milovala Pána, ale pro samou práci neměla ani chvilku, aby jako její sestra Maria usedla u Jeho nohou a naslouchala Jeho slovům. Jak ošklivě zní její žaloba na sestru: „Pane, ty se o to nestaráš, že sestra má nechala mne samotnou sloužiti?“ (40. v.+). A stejně nemístné bylo, když vybídla Pána: Proto jí řekni, ať mi pomůže. Pán Ježíš se tím však nenechá roztrpčit, ale laskavým způsobem ji poučuje.
Zdalipak i my nebýváme často ustaraní a znepokojovaní kvůli „mnohým věcem“, které nejenže nám nepřinášejí žádný užitek, ale naopak škodu, protože nás okrádají o čas k zaměstnávání se Pánem a Jeho slovem? Jak rychle se stává, že přílišnou prací ztrácíme obecenství s Pánem, tu „dobrou stránku (= dobrý díl)“, z něhož se mohla radovat Maria! Sedět u nohou Pána Ježíše, číst Jeho Slovo a uvažovat o Něm, o Jeho milosti, lásce a laskavosti skutečně není žádné maření času, nýbrž právě ono „jedno“, čeho se nám tolik nedostává. Obecenství s Pánem bude mít vliv i na naši práci.
Maria sedící u nohou Pána byla naplněna potěšením a posilněním, zatímco srdce Marty zůstalo prázdné ‒ byla bez pokoje a bez radosti. Maria čerpala z vody života. Její vroucí touha po Bohu byla utišena. Načerpala moudrost a sílu, aby mohla jednat k zalíbení Pána a později učinit „dobrý skutek“.
Milí bratři a sestry, komu my se podobáme? Jsme plni starostí a znepokojováni „mnohými věcmi“, které nám nepřinášejí ani užitek, ani požehnání, ale vždy spíše škodu ‒ anebo využíváme svůj čas k usedání u nohou Páně a k rozjímání Jeho Slova? Před soudnou stolicí Krista bude zjeveno, jak jsme měli rádi Boží slovo, jak nám bylo vzácné a jak jsme jím nabyli zisku pro celou věčnost.