Copak se i u Božích dětí vyskytují dny, kdy i ony se bojí? Tomu, kdo se tak ptá, klademe otázku: A ty se někdy nebojíš? Blaze každému, kdo se čestně přizná, a komu už se nadepsané verše staly nebo ještě stanou prožitou zkušeností. Bude pak moci s Davidem povědět: „V den, kdy jsem volal, odpověděls mi; dodals mi odvahy: v duši mé byla síla.“ (Ž. 138,3+)
Při návštěvě byla starší sestře položena otázka, jak se jí daří. Rychle a bez rozmýšlení vyšla z jejích úst odpověď doprovázená mávnutím ruky: „S Pánem vždycky dobře!“ To je jistě pravda, jenže návštěvníci pak byli bolestně překvapeni. Z dalšího rozhovoru se totiž ukázalo, že v srdci oné ženy byla určitá břemena a že tedy měla příčinu bát se a s vážností prosit. Jaký sklon míváme klamat sebe i druhé! To rozhodně není dobré.
Znakem křesťana nemá ovšem být úzkost, nýbrž pokoj a radost. Avšak i křesťané jsou lidé a jimi zůstávají. Proto jistě ne zbytečně nalézáme v Písmu tolikrát: „Neboj se!“ Má to obracet náš zrak k Tomu, který má moc odejmout jakoukoli bázeň, takže duše se pak může radovat: „Vím, že Bůh při mně stojí… V Boha doufám; nebudu se báti… tobě vzdám chvály.“ (Ž. 56,10.12.13)
Uprostřed současného světa, který je plný nebezpečí a utrpení, doufá bohabojný věřící den co den v Boží dobrotivost a sílu. „Dobrotivost Boží trvá po celý den.“ (Ž. 52,3+)
I když bývají také dny, kdy hrozí zvláštní nebezpečí, a kdy bývá důvod k větší bázni, přesto Mu srdce důvěřuje tím více, jak je psáno: „Kdo jest, ježto chodí v temnostech, a nemá světla? Doufej ve jméno Hospodinovo, a spolehni na Boha svého.“ (Iz. 50,10) Taková duše je jistá, že skrze Boží dobrotivost a věrnost ještě bude oslavovat Jeho slovo, tj. Jeho zaslíbení, jak to říkají i dnešní verše. Ví, že Bůh Své slovo uskuteční a že se oslaví. Proto slyšíme, jak David potom v dnešním Žalmu říká: „V Boha doufám; nebudu se báti; co by mi měl učiniti člověk?“ (12. v.+) Ano, jde se svou důvěrou ještě dále a předem již říká: „Tobě splatím oběti díků. Neboť jsi vytrhl duši mou od smrti, ano, nohy mé od pádu, abych chodil před obličejem Božím ve světle živých.“ (13.-14. v.+) Jistěže „spasení spravedlivých jest od Hospodina, on jest síla jejich v času soužení“ (Ž. 37,39). Kéž bys i ty, milý zkoušený spolupoutníče, ve své zvláštní situaci vždy znovu okoušel dobrotivost a sílu Pána, a to až do blízkého, blaženého cíle! Pán, plný slitování a soucitu, má v počtu každý tvůj vzdech, každou bezesnou hodinu, každý návrat nemoci, každou slzu. Všechny tvé slzy jsou v Jeho knize, Jím zaznamenány. Buď tedy ještě trpělivý a čekej!
Vždyť brzy již pouť svou ukončíš
až ze zemské strasti vejdeš v slávy říš,
kde po vší bídě i bolu všem
najdeš věčnou radost tam v Pánu svém!