Když Bůh vzdělal člověka z hlíny, vdechl do něho dechnutí života. Tím se člověk stal duší „živou“. Ale hřích zkazil toto dílo Stvořitele a konečným výsledkem se stala smrt, která tělo opět navrací do země, to znamená, že ono se zase rozpadá v prach. Co ale duch člověka? Kniha Kazatel nás poučuje, že „duch navrací se k Bohu, který jej dal“. (Kaz. 12,7) Před Bohem je tedy každý duch, který opustil své tělo, živý. Smrt se vztahuje jen na tělo a na určitý čas. Jak mylný je tedy názor mnohých lidí, říkajících, že smrtí je všemu konec. A jak velice se klamou všichni, kteří chtějí svému životu učinit rychlý konec, aby ‒ jak se domnívají ‒ se již zbavili všech těžkostí a běd!
Hodina zmrtvýchvstání, tj. okamžik, kdy se duch a duše ve zmrtvýchvstalém těle znovu spojí v úplnou osobnost člověka, nadejde pro každého zemřelého člověka. „Nedivte se tomu,“ říká Pán Ježíš, „neboť přijde hodina, ve kterouž všichni, kteříž v hrobech jsou, uslyší hlas jeho, a vyjdou: ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, kteříž pak zlé věci činili, na vzkříšení soudu.“ (Jan 5,28.29) Ty „dobré věci“ jsou podle Božích myšlenek: víra v Toho, kterého On poslal na tuto zem jako Spasitele ‒ Pána Ježíše Krista.
„Bůh povýšil ho nade vše, a dal Jemu jméno, kteréž jest nad každé jméno, aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, kteříž jsou na zemi, i těch, kteříž jsou pod zemí, a každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem ke slávě Boha Otce.“ (Fil. 2,9-11) „Jemu se klaněti budou všichni sestupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.“ (Ž. 22,30b)
Je život i po smrti? Mnozí to popírají. Proč? Co jim dává takovou jistotu k záporné odpovědi? Oni to ve skutečnosti nevědí, ale jenom si přejí, aby to bylo podle nich, protože jestliže po smrti život pokračuje, musí počítat s tím, že budou ze svého života skládat účty. Proto buď popírají existenci Boha, anebo pokračování života po smrti, ponejvíce ale oboje. Jak by takový postoj člověka mohl zrušit vážný výhled na budoucí soud? Kdyby někdo zavřel oči a prohlásil, že nic neexistuje, protože on nic nevidí, bylo by to krajně pošetilé. Mnozí však, žel, mají takové názory na věčnost. Jedna stará průpověď říká, že „přání je otcem myšlenky“. Myslíme tak, jak jsme zvyklí, abychom mohli pokračovat ve své hříšné cestě.
W. v. Braun, vynálezce rakety, řekl: „Věřím v nesmrtelnost duše. Věda dokázala, že neexistuje vůbec nic, co by se mohlo rozpadnout v niveč. A tak život a duše se nemohou rozplynout v nic; jsou tedy nesmrtelné.“ Člověk se při stvoření vdechnutím Božího dechu stal „duší živou“ (1. M. 2,7). Boháč i Lazar zemřeli a ocitli se v místě mrtvých /hades/ (Luk. 16,19-31). „Všichni jsou jemu živi,“ říká dnešní text; takže si musí být vědomi své existence. Netrvej tedy v omylu: Ti, kteří zemřeli nesmířeni s Bohem, musí očekávat věčný soud, kde už nebude žádná možnost přijít k spasení. Kéž by každý čtenář, který dosud neobdržel odpuštění hříchů skrze krev Ježíše Krista, se k Němu ještě dnes obrátil s pravým pokáním!