2. Korintským 9,8
V tomto světě lze sotva dostat něco bez zaplacení. Bývá-li něco dáváno zdarma, je to většinou bezcenné. U našeho Boha je tomu však naprosto jinak. Je veliký Dárce. Nic neprodává; všechno jen dává.
Největším ze všech darů, který nám dal, je Jeho milovaný Syn. Vydal Ho na kříž, aby se stal obětí za hřích pro každého, kdo měl v Něho uvěřit. Bůh nám takto nabízí věčný život, aniž za to od nás žádá nějaké zaplacení. Po celou věčnost Mu budeme my, spasení, za to děkovat.
Ale Bůh je také největší Dárce tomuto stvoření. Čteme o živém Bohu, „kterýž učinil nebe i zemi, i moře, i všechno, což v nich jest“, že „dobře činí, dávaje… déšť z nebe a časy úrodné, naplňuje pokrmem a potěšením srdce (lidí)“ (Skut. 14,15.17).
Ale On nevidí lidi jen všeobecně jako celek, o který se ve Své péči stará, nýbrž je zvláštním Dárcem Svým dětem. On, „který vlastního Syna svého neušetřil, ale za nás za všechny vydal jej, kterak by tedy nám s ním všech věcí nedaroval?“ (Řím. 8,32+)
Naše naděje se opírá o živého Boha, „který je spasitel (= zachovavatel) všech lidí, a zvláště věřících.“ (1. Tim. 4,10) Chybí ti něco? Obrať se v té věci s dětskou důvěrou na Boha, svého Otce. Rád ti dá, co potřebuješ. A jestliže nám nedá právě to, zač jsme Ho prosili, má pro nás připraveno něco lepšího.
Když apoštol Pavel psal výše uvedená slova věřícím v Korintu, mělo mezi nimi dojít ke sbírce na strádající chudé svaté v Judsku. Proto je povzbuzuje, aby při té sbírce byli štědří a měli otevřené ruce. Mluví k nim, avšak nikoli aby vzbudil lidský soucit k trpícím ‒ toto nemělo být jedinou pohnutkou ‒ nýbrž nejprve zaměřuje jejich srdce na Boha. Měli se v této věci rozpomenout na to, že Bůh miluje ochotného (radostného) dárce.
To však nestačilo. Měli si ještě více být vědomi, že Bůh je mocen každý dar nebo dobrodiní bohatě odplatit. Bůh nikdy nebude naším dlužníkem, neboť děláme-li něco se zřetelem k Němu, dáme-li Mu něco, dá nám to opět s velikým požehnáním. Jestliže štědře rozséváme, budeme též štědře sklízet, neboť tak to máme přislíbeno, takže pak budeme mít nejen ve všem plný dostatek, nýbrž budeme navíc schopni konat další dobré skutky. Jak povzbuzující jsou jistě ona tolik obsažná slova: „Mocen jest pak Bůh“, nejen vzhledem k dobročinnosti a udílení, nýbrž ve všech věcech našeho křesťanského života!
Kéž bychom si to hluboce vštípili do svých srdcí a myslí: „Mocen jest pak Bůh.“ Má moc učinit všechno, co se Mu líbí, a nikdo Mu v tom nezabrání.