Římanům 10,12.13
Jaké je to úžasné slovo v Knize našeho Boha. Jestliže některý člověk chce být spasen, nehraje přitom vůbec žádnou roli ani jeho původ, ani stav, ani velikost jeho viny. Milost Pána je tak veliká, že zahrnuje každého, kdo upřímně vzývá Jeho jméno. Pán Ježíš ze Své spasitelské lásky nevylučuje nikoho, kdo by chtěl být spasen.
V téže kapitole jsou použity ještě dva další výrazy, úzce spojené s tím slůvkem „vzývat“: věřit a vyznat. „Srdcem se zajisté věří ke spravedlnosti, a ústy vyznání se děje (= se vyznává) ke spasení.“ (10. verš)
Tu by však někdo mohl říci: „Já ve svém srdci věřím, ale nejsem pro to, vyznávat a mít stále v ústech své náboženské přesvědčení. Náboženství je věc mezi mnou a Bohem, a já si to nechávám pro sebe. Nepovažuji za správné vnucovat to druhým lidem.“
Taková řeč je veskrze špatná. Vyznání ústy je nevyhnutelně nutné. Mnozí by rádi chtěli být Kristem spaseni, ale lekají se pohanění, které je spojené s vyznáním Jeho jména. Rádi by, až zemřou, šli do nebe, ale nechtějí se učinit zajedno se zavrženým Kristem. Bůh takové neuznává. Od těch, kteří uvěřili, očekává jasné vyznání a přiznání se k Pánu Ježíši před světem, který k Němu stojí nepřátelsky.
Anglický spisovatel Henry Drummond (1851-1897) jel kdysi po venkově s kočím, který byl notorický opilec. Seděl vedle něho na kozlíku a snažil se otevřít mu oči nad jeho neřestí. Ale kočí odpověděl: „Ach, pane profesore, z toho nic nebude; zvyk a pokušení jsou příliš veliké!“
O chvíli později se koně něčeho ulekli a kočí je mohl jen s největší námahou udržet na uzdě. Když se zase uklidnili, řekl profesor: „Kdybyste ty koně na uzdě neudržel, ale věděl byste, že já to dokážu, co byste udělal?“ „Předal bych vám otěže, pane profesore,“ odpověděl čestně ten muž. „Nuže,“ řekl tento vážně, „jestliže nemůžete být pánem nad pokušením k pití, proč nepředáte otěže Pánu Ježíši Kristu? On to dokáže!“
Tato slova hluboce zapůsobila na onoho vozku. Přemýšlel o nich, a pak to udělal tak, jak mu to Drummond poradil: Vložil otěže svého života do rukou Pána Ježíše, který ho od opilství vysvobodil, a učinil z něho nového člověka.
Tomu kočímu bylo možné pomoci. Věděl něco, co mnoho lidí neví, totiž že je naprosto bezmocný. Proto mu také mohlo být pomoženo. Avšak většina lidí si myslí pravý opak. Sami se vůbec neznají, a přesto je to sebepoznání, které zruší sebedůvěru a způsobí, že takový člověk začne vyhlížet po pomoci odjinud. Jenom ten, kdo uzná, že je spoután, může být osvobozen, a je jenom Jeden, který skutečně může vysvobodit, a to je Pán Ježíš. Obrať se k Němu!