1. Jana 1,9
Způsob, jak se Písmo v tomto místě vyjadřuje, je pozoruhodný. Že odpuštění hříchů je v každém případě čin milosti, je nesporné, a my bychom čekali, že bude napsáno: On je milostivý. Věřící však je ujišťován: Bůh je věrný a spravedlivý, že odpouští. Boží věrnost a spravedlnost je tu jasně uvedena jako základ Jeho odpuštění, zatímco o milosti zde není zmínka. Co asi je příčinou zdůraznění Boží věrnosti a spravedlnosti? Možná že toto: Snahou satana je vyvést z rovnováhy toho, kdo pobloudil a je sklíčený v mysli a necítí už žádnou pevnou půdu pod nohama. Trápí ho myšlenkami jako: Když jsi v nepravosti opustil půdu milosti, na níž jsi stál, není ti už žádná pomoc.
Bůh však naproti tomu osvědčuje, že je věrný a spravedlivý, aby odpustil ‒ věrný, protože za všech okolností stojí za Svým jednou daným slovem, a spravedlivý, protože přece „Kristus jednou za hříchy trpěl“ (1. Petr. 3,18). Na této veliké, a ve svých účincích věčně neochvějné skutečnosti, nevěrnost člověka nezmění nic. A právě pro tuto skutečnost Boží spravedlnost odpouští. Skutečného, pevně založeného pokoje se může sklíčenému v mysli dostat jen v poznání, že Boží odpuštění v každém případě, i v tom nejzoufalejším, se děje na spravedlivém základě. Není to Boží slitování vůči schýlenému, z pobloudění se vracejícímu dítěti, když je ujišťuje, že je to Jeho věrnost a spravedlnost, které jsou příčinou, aby odpustil? Jak veliký je náš Bůh!
Nedávno byl ve schránce daňového úřadu v Chicagu nalezen tlustý dopis. Když ho úředník otevřel, s údivem zjistil, že je v něm 22 stodolarových a 36 padesátidolarových bankovek. V obálce bylo dále krátké sdělení: „Tento obnos je určen k vyrovnání částek, které jsem v minulých letech odňal státní pokladně.“ Jenže nikde nebylo možné nalézt nějaký podpis nebo adresu odesilatele. Svědomí toho muže, který poslal onen dopis, se asi trochu ulehčilo, ale celá ta věc vyřízena nebyla ‒ odesilatel nebyl čist. K tomu je totiž třeba něčeho více.
Především měl své hříchy vyznat nejen lidem, ale také Bohu. A za druhé, Bůh nemůže přijmout žádné anonymní vyznání. Co Bůh na nás žádá (a rád by to také viděl u tebe) je, abychom Mu své hříchy vyznali bez jakéhokoli zastírání, abychom doznali, že jsme hříšníci ‒ a abychom pak pod to připojili „své jméno a svou adresu“. Potom On je připraven odpustit nám na základě krve Ježíše Krista. Proto v Božím slově čteme: „Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdo je vyznává a opouští, milosrdenství dojde.“ (Přísl. 28,13) Jeden hříšník, mluvě o sobě, vyznává: „Hřích svůj oznámil jsem tobě, a nepravosti své jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám na sebe Hospodinu přestoupení svá; a ty jsi odpustil nepravost hříchu mého.“ (Ž. 32,5) A na jiném místě dokládá: „Tobě, tobě samému zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil…“ (Ž. 51,6)