2. Korintským 5,1
Jeden evangelista byl na cestě do shromáždění svým průvodcem dotázán, o čem bude mluvit. „O nebi!“ odvětil. Nato průvodce: „To je škoda; já jsem si myslel, že budete mluvit o něčem praktickém. O nebi se toho dozvíme ještě dost, až opustíme tento svět!“ Evangelista však namítl: „Kdybyste chtěl cestovat do neznámé, vám zcela cizí země, cožpak byste se napřed neinformoval a netázal, jak je možné se tam dostat? Nuže podobně jestliže vám jde o to, strávit celou věčnost v nebi, musíte se opravdu snažit poznat nebe i cestu, která tam vede. Nic není důležitější a praktičtější nad důkladné poznání nebeského světa. Muži jako Mojžíš, Daniel, Pavel, Jan a mnozí jiní byli nebeští lidé, a přece to byli lidé rozvážní, zdatní a praktičtí. Nezapomínejte, že dnes je doba rozsévání a že v nebi se budeme těšit ze žně té setby; teprve to činí život bohatým a cenným. Poněvadž Bible mluví tak mnoho o nebi, je to jistě Boží vůle, abychom se o něm dávali poučit.“
Bůh kdysi stvořil člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho chřípí dechnutí života (1. M. 2,7). Tím tedy člověk (duše živá) přebýval v tom, co apoštol nazývá „ zemský příbytek, stánek“; tento příbytek nebo stánek je podle dalších veršů naše „odění“. Avšak pádem člověka do hříchu se tento stánek stal porušitelný a nesčíslné množství těch stánků už bylo zbořeno a každého dne jsou bořeny další.
Třebaže je tato skutečnost tragická a bolestná, apoštol (a spolu s ním každý, kdo skrze víru v Ježíše dosáhl odpuštění hříchů), může říci: „Víme, že Bůh nám namísto našeho pozemského těla dá nebeské tělo.“ (Srov. s 1. Kor. 15,40.) Bude to „stavení od Boha, příbytek (= dům) věčný v nebesích.“ Toto nové tělo už nikdy nebude porušitelné, a v něm už také nikdy nebude slyšet nějaké sténání a lkaní, jak je tomu dosud v pozemském.
Při opětném příchodu Pána budou ti věřící, kteří již zesnuli, k Němu vtrženi s tím „příbytkem s nebe“ (por. s 1. Kor. 15,44), zatímco ti, kteří ještě budou „oblečeni“, tj. kteří ještě budou žít v tom pozemském stánku, budou přioděni „nebeským příbytkem“, pokud nebudou, jak apoštol říká ‒ ačkoli ještě „oděni“ pozemským tělem ‒ nalezeni nazí. Jak hrozné však bude, jestliže někdo nebude moci mít účast na vtržení svatých do nebe, zato však bude muset později stanout před velikým bílým trůnem (Zjev. 20,11-15) a vyslechnout tam odsouzení k věčnému zatracení.
Apoštol mohl říci: „Doufanlivé mysli jsme… a oblibujeme raději… býti (doma) u Pána.“ (8.verš+)