Římanům 4,4.5
Jednoho těžce nemocného navštívil jeho známý, věřící člověk. Ten nemocný věděl, že už nebude dlouho živ, a tak předmětem hovoru brzy byly věčné věci. Onen muž věřil, že nebe i peklo skutečně existují a řekl toto: „Já si myslím, že to s mou vyhlídkou, že přijdu do nebe, je velice dobré.“
„Proč si to myslíte?“ otázal se návštěvník. ‒ „Víte, já jsem byl vždy hodný na svou manželku i děti a lidem kolem sebe jsem nikdy vědomě nekřivdil.“ ‒ „To všechno je velice pěkné, ale jak si vlastně představujete nebe?“ otázal se návštěvník. ‒ „Tam už nebude žádný hřích a žádné starosti. Musí to být požehnané, šťastné místo, kde se jistě hojně zpívá.“ ‒ „Ano, to je pravda,“ odtušil ten známý, otevřel svou Bibli a přečetl ze Zjev. 1,5(+) obsah jedné takové písně: „Tomu, který nás miluje, a umyl nás od hříchů našich krví svou… jemu buď sláva a moc na věky věků. Amen.“ „Všiml jste si, jak ti vykoupení oslavují svého Vykupitele, a co On pro ně udělal? Ale nezmiňují se ani jedním slovem o tom, co oni udělali. Kdyby vás vaše nejlepší vyhlídky opravdu přivedly až do nebe, nemohl byste zpívat s těmi nebešťany onu píseň. Vy byste pro Pána Ježíše neměl vůbec žádnou píseň, protože byste si všechno zjednal svou prací a svými skutky.“
Tato myšlenka otřásla jeho jistotou. Poznal, že i on je hříšník a přijal Spasitele. Tu se ona nebeská píseň stala i jeho písní.
Jakmile člověk pozná, že potřebuje spasení, nejprve si myslí, že by měl „něco dělat“, že by měl „konat nějaké dobré skutky“. Když pozná svůj ztracený stav, cítí, že potřebuje milost. Avšak namísto aby jednoduše milost, tak jak je mu nabízena (neomezeně a zdarma), přijal, snaží se napřed si ji nějak zasloužit. Možná že i ty ses vydal takovou cestou, chtěje se polepšit a chodit před Bohem způsobem, který by se Mu více líbil, abys pak dosáhl milosti. Nezapomínej však, že potom by už milost nebyla milostí, kdyby hříšník mohl něčím přispět k svému spasení, a že v díle spasení jedině Bůh chce a musí mít všechnu čest. Setrváš-li na své cestě, brzy poznáš, že takovým „polepšováním“ nedosáhneš ničeho a že vlastní činy nestačí. Opusť tedy své myšlenky a plány, zanech vlastního usilování o to a hleď jednoduše na to, co Bůh už dávno učinil a připravil. Jeho Slovo jasně říká: „Kristus jednou za hříchy trpěl, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu“, a dále: „Všichni zajisté zhřešili a nedostává se jim (= nedosahují) slávy Boží. Spravedlivi však učiněni bývají zdarma, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši.“ (1. Petr. 3,18; Řím. 3,23.24)