Matouš 6,6
Chce-li někdo volat z telefonní budky, musí dbát, aby dveře byly zavřené. Síla okolního hluku totiž bývá tak velká, že při otevřených dveřích není ničemu rozumět.
Tak se to stává i mnoha lidem, když se modlí. Volají k Bohu a zdánlivě nedostávají žádnou odpověď, protože jí nerozumějí. Přičítají vinu Bohu a vůbec nepozorují, že zapomněli „zavřít dveře“. Jejich vlastní neklid a ruch a shon kolem nich působí, že se nemohou soustředit a jsou roztržití. Chce-li někdo mluvit s Bohem, musí mít klid. Avšak Bůh chce potom také mluvit s námi. Jak? Skrze Své svaté Slovo ‒ Bibli.
V uspěchanosti dnešní doby je třeba určitého úsilí, abychom se uklidnili a našli si čas k modlitbě a slyšení Jeho hlasu. A vyplatí se to. Když Bohu povíme své starosti a těžkosti, ukáže nám, proč jsme se do takové situace dostali: protože jsme hříšníci. Ale potom ‒ a to je jistě štěstí pro nás ‒ nám také ukáže východisko ze všeho toho. Je jím Pán Ježíš, který na kříži zemřel namísto každého hříšníka, činícího pokání, a tím se pro něj stal cestou k Bohu a do nebe.
Modlitba je ovzduší, v němž žije věřící. Je stejně potřebná pro nový život, jako vzduch pro přirozený život. V nadepsaném verši Pán mluví o modlitbě jednotlivce v tiché komůrce. Je to praktické východisko pro život ve svatosti (srov. se Skut. 9,11). Bez modlitby není myslitelný život pro Boha. V takovém pokojíku, sami s Bohem, máme úzké spojení s Otcem; tam smíme vnímat něco, co je určeno jenom našim duším. Zda tu nejde o podobnost s bílým kaménkem ze Zjev. 2,17 ‒ kaménkem s novým jménem, které nezná nikdo jiný než ten, kdo ho obdrží? S jakou silou můžeme pak jít vstříc nejrůznějším věcem a proměnám každého dne, když jsme ráno vyhledali přítomnost Boha Otce a obecenství s Ním a okusili skrytou mannu! To je opravdu každodenní chléb pro naše duše.
Většinu našich chyb a omylů lze vysvětlit zanedbáváním soukromé tiché modlitby. Lenivost v této věci jako by otevírala dveře srdce všemu možnému zlu zvenčí, které se pak spojí s neodsouzenou přirozeností v našem nitru. A výsledek, kdyby nezasáhla Boží milost, by byl přímo osudný. Sebevětší horlivost, sebevětší činnost ve službě nemůže nahradit ztrátu, která plyne ze zanedbávání skryté modlitby. Neboť horlivost bez modlitby jen odpuzuje, protože se jí nedostává milosti, a činnost bez modlitby je pouhou silou těla.
A tak skrytá modlitba jednotlivce je zásadním předpokladem svatého života a má nesmírný význam.