1. Petra 4,8
Židům 13,1
Láska je znakem pravého křesťanství, důkazem, že člověk je v obecenství s Bohem, neboť „Bůh láska jest“ (1. Jan. 4,8.16). Kdo nemiluje, nepoznal Boha. Proto v Božím slově opakovaně slyšíme napomenutí k lásce: „Nemilujme slovem, ani jazykem, ale skutkem a pravdou.“ (1. Jan. 3,18)
Člověk má v nejlepším případě jen přirozenou lásku, jakou například může mít matka k svým dětem, nebo děti k svým rodičům a sourozencům. Ten, kdo je vykoupen, má však ve svém srdci Boží lásku podle výroku Písma: „Láska Boží rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha Svatého.“ (Řím. 5,5)
Nechme tuto lásku působit! Lásku k Pánu lze navenek poznat jen podle toho, že milujeme Jeho lid, vzdor všem jejich chybám a vadám. Bude nám to snadné, budeme-li se na ně dívat jako na předměty lásky Jeho srdce, které On tak draze vykoupil. Ale nezapomínejme také, že máme svou lásku prokazovat i všem lidem. Již mnozí byli takto získáni pro Pána!
Dnešní biblické verše uvádějí dva krásné rysy lásky a bratrské lásky: vroucnost a stálost. Sám Bůh nás miluje „velikou (= mnohou) láskou“ (Ef. 2,4), Pán Ježíš láskou „přenesmírnou (= která přesahuje všechno poznání)“ (Ef. 3,19). Jak „srdeční“ bychom proto také měli být „v lásce bratrské jedni ke druhým“ (Řím. 12,10)! Boží láska se neptá, jak vypadá předmět, jímž se zaměstnává; na nás nebylo nic hodného lásky. Právě naše bída pohnula Boha, aby se k nám naklonil Svou láskou.
Jak vznešený to je pro nás příklad! „Buďte tedy následovníci Boží, jako milované děti“ (Ef. 5,1+) ‒ jsme napomínáni. Kdybychom si to brali více k srdci, byla by odstraněna nejedna těžkost, mnohá bolest utišena a řadě neblahých věcí by bylo zabráněno. Duch Boží dal kdysi Tessalonickým napsat: „Vás pak ten Pán rač rozmnožiti a rozhojniti v lásce k sobě vespolek.“ (1. Tes. 3,12) A po určité době jim mohl vystavit svědectví, že láska bratrská každého z nich se velmi rozrostla (2. Tes. 1,3). Tessaloničtí si totiž to napomenutí vzali k srdci. Kéž by tomu tak bylo i s námi!
Jak důležité je také druhé dnešní napomenutí, abychom v lásce byli stálí, zůstávali v ní. Naše srdce mohou velmi lehko ochladnout, vidíme-li, že ten či onen bratr či sestra má a dělá chyby, nebo nám působí bolest a křivdu. Ach, drazí, nikdy nezapomínejme, co je napsáno o lásce, o pravé lásce: láska se neroztrpčí, nepřičítá zlé… vše snáší… vše strpí. Láska nikdy nepomíjí (1. Kor. 13+). Dívejme se bedlivě na Pána Ježíše. Jeho láska se nikdy nezmenšuje a nemizí!