2. Korintským 5,6.8+
Satan se vždy znovu a nejrůznějšími způsoby snaží skličovat a malomyslnět věřící. Avšak nemusíme se ani lekat, ani nechat zastrašit, neboť Bůh je na naší straně. Dokázal to tím, že Svého Syna, Pána Ježíše, neušetřil, ale vydal za nás na kříž a v smrt. Vložil tam všechnu naši vinu na Něho, toho Nevinného, a Kristus všechno zaplatil. Učinil zadost všem spravedlivým Božím požadavkům. Bůh je nyní dokonale uspokojen. Vzkřísil Svého Syna z mrtvých a nás, kteří v Něho věříme, omilostnil. Toto je základ, na němž se můžeme směle postavit proti útočícímu nepříteli.
„Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest, kterýž ospravedlňuje. Kdo jest, ježto by odsoudil? Kristus jest, kterýž umřel, nýbrž i z mrtvých vstal, kterýž i na pravici Boží jest, kterýž i oroduje za nás.“ (Řím. 8,33.34)
Náš Spasitel zase brzy přijde, aby nás vzal k sobě. Jeho milost nás učinila způsobilými pro Jeho přítomnost. „A tak vždycky s Pánem budeme.“ (1. Tes. 4,17) Rozhodně to už nebude dlouho trvat a naše oči, jejichž hledění bylo tak často zastřeno slzami, uzří slávu našeho Pána Ježíše. Naše tak často stísněná srdce se rozbuší ve svaté radosti, a naše jazyky, které, žel, si tak často stýskaly a reptaly, budou oslavovat Toho, který všechno tak dobře učinil.
V tomto světě pomíjivosti a smrti máme slavnou naději: obdržíme tělo, nazvané stavením od Boha, dům, který nebyl učiněn rukama, věčný, v nebesích. Naše pozemské tělo je pro nás jen dočasným, přechodným příbytkem. Až Pán Ježíš přijde, vstanou mrtví neporušitelní a my budeme proměněni. To, co kdysi bylo stánkem pro pobyt na této zemi, se pak stane příbytkem, který není z tohoto stvoření, nýbrž pro věčnost v nebi. Nechtěli bychom být svlečeni, nýbrž přioděni. Jsme k tomu Bohem připraveni, protože Bůh nám dal jako závdavek Svého Ducha.
Dokud jsme ještě na světě, máme co činit s únavou a těžkostmi; naše tělo je podro-beno následkům hříchu. Avšak vírou můžeme žít v očekávání návratu našeho Pána pro nás a okoušet ve svých srdcích radost z této blahoslavené naděje. Jsme tedy vždycky dobré mysli. Vždycky! Obklopeni pomíjivostí, jsouce v utrpeních, v boji a v těžkostech, ano, i když cítíme, že naše tělo hyne, jsme přesto dobré, doufanlivé mysli. Ne všichni z nás se dočkají příchodu našeho Pána. Tak mnozí odloží své poutnické roucho a vyjdou z domova těla. Potom však budou u Krista, což je, jak Pavel říká, mnohem lepší. A proto jsme dobré mysli i tehdy, opouštíme-li svůj pozemský dům.