Jedině Bůh může vyplnit hroznou prázdnotu člověka. Jen v Jeho přízni je život, jen v Jeho přítomnosti je radost. „Sytost hojného veselí jest před obličejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.“ (Ž. 16,11) ‒ Proto Pán Ježíš řekl Nikodémovi: „Musíte se znovuzroditi.“ Kdybys byl (jako Nikodém) „mistrem (tj. učitelem) v Izraeli“, ale nebyl znovuzrozen, nic by ti to nebylo platné. Nikomu není v Písmu svatém ohlášen těžší soud než „hříšníkům na Sionu“. „Zděsili se na Sionu hříšníci, podjala hrůza pokrytce, řkoucí: Kdož by z nás mohl obstáti před ohněm zžírajícím? Kdož by z nás mohl obstáti před plamenem věčným?“ (Iz. 33,14)
Takový je a bude hrozný konec těch, kdo odmítají spasení skrze víru v Ježíše Krista. Navždy budou odstraněni z Jeho přítomnosti a zaujímat místo opuštěných Bohem. Jak hrozné slovo! Tisíc způsobů by mohlo být použito k vykreslení ponuré beznaděje onoho stavu, ale jeden tah Božího pera shrnuje celou tu bídu v jednom jediném slově: „opuštěn“. (Co toto slovo znamená, vidíme na golgotském kříži v nepopsatelných utrpeních Toho, který z lásky k nám strpěl takový stav opuštěnosti Bohem.) Bez Boha na tomto světě, a pak věčně Bohem opuštěn! Utěšuješ se snad myšlenkou, že onen čas je ještě daleko? Milióny lidí to tak dělají; klamná naděje je drží, užívají života, dokud to jde, a zdají se být šťastní a spokojení. Ale jak to ve skutečnosti vypadá v jejich nitru?! Přitom každý další den je přivádí blíže k cíli. Ano, je „uloženo lidem jednou umříti, a potom (bude) soud“ (Žid. 9,27).
Je nemožné, aby člověk mohl něčím přispět k spasení své duše. Co by také Bůh mohl přijmout od hříšného člověka? Mnozí, kteří jsou znepokojeni ohledně svého spasení, se domnívají, že začnou-li psát nový list během svého hříšného života, anebo vyženou-li ze svého stromu života nějaký nový výhonek, že by vše mohlo být dobré. Chyba lávky! Nehledě k tomu, že tyto pokusy o polepšení nemají před Bohem žádnou cenu, přinášejí člověku vždy nová zklamání. Dobrá předsevzetí nemohou přivést k pokoji svědomí, které se probudilo. Jak pošetilé by bylo, kdyby někdo chtěl zakrýt ošklivou skvrnu na ubruse tím, že by na ni postavil vázu s květinami! Také obchodník, který upadl do dluhů, nemůže vyrovnat své manko tím, že si pořídí nové účetní knihy.
Právě tak jsou k ničemu všechny snahy klamat sebe nebo jiné lidi předstíráním něčeho jiného, než je skutečnost. I kdyby se nám to u lidí určitou dobu dařilo, velikému, živému Bohu nemůžeme nic předstírat. On nastavuje naší duši ve Svém Slově, Bibli, zrcadlo a dává nám jasně poznat, kdo a co jsme ve skutečnosti: ubozí, ztracení hříšníci. Abychom se z tohoto stavu vymanili, musíme být znovuzrozeni. Tak to musel Pán Ježíš říci přednímu ze Židů, Nikodémovi. Kdyby cesta sebepolepšování mohla vést k nebeskému cíli, nemusel by Bůh posílat Svého Syna na svět, aby zaplatil obětní smrtí na golgotském kříži výkupné za tvou a mou duši? Jenom přijmeme-li spasení v Kristu, budou zahlazeny všechny naše hříchy a dojde k pravému znovuzrození.