Plných dvanáct let trápila onu politováníhodnou ženu její nemoc. Vyhledala již mnoho lékařů, mnoho od nich i vytrpěla a utratila na léčení všechny své peníze, ale namísto, aby jí to prospělo, měla se stále hůře. Když byla úplně v koncích, dověděla se o Ježíši. Věřila, že má úžasnou, předivnou moc. Ale jak může ona, nečistá, přijít k Němu ‒ čistému a svatému? A tak se k Němu chce přiblížit zezadu a jen se dotknout okraje Jeho oděvu. Toto ji jistě uzdraví. A pak se rychle vzdálí.
Jakmile to s plnou vírou udělala, ihned poznala na celém těle, že ozdravěla. Jenže ona šla a neznala Ježíše, a znát Ho znamená znát Jeho srdce, Jeho lásku, která zahání jakoukoli bázeň. Už poznala, že o Něm plně platí, co o Mesiášovi řekl prorok: že je „Předivný, Rádce, Bůh silný“ (Iz. 9,6). Jako takový už se jí zjevil. Tam, kde si již žádný nevěděl rady, on pomohl, a to božskou, předivnou mocí. Ale zdalipak se jí prokáže také jako „Kníže pokoje“? Co asi tomu řekne, že se Ho dotkla, a to ještě tajně, zezadu? S úzkostí padá na zem a říká Mu „všechnu pravdu“. A tu je zbavena všeho strachu laskavým slovem Spasitele: „Dobré mysli buď, dcero, víra tvá tě uzdravila… Jdi v pokoji.“ (Mat. 9,22+; Mk. 5,33)
Mezi těmi, kdo se vírou chápou Ježíše, jsou vždy i tací, kteří jdou svou cestou se strachem a obavami a pochybují, zda budou či byli přijati. Patříš také mezi ně? Padni také před Ním a pověz Mu o sobě celou pravdu! Pověz Mu též, že pochybuješ (což je vlastně nevěra) o Jeho lásce k tobě! On tvá pochybování odstraní a naplní tvé srdce pokojem. A co jiného může tvému srdci dát pokoj než příslib samého Pána: „Dobré mysli buď,… víra tvá tě uzdravila“?
Proč mnozí lidé nikdy nepřicházejí k pravé, spasitelné víře? Protože neřekli Pánu Ježíši celou pravdu.
Byl jeden syn, který lehkomyslným životem nadělal mnoho dluhů. Nakonec, když věřitelé na něho velice naléhali, to pověděl svému otci. Byla to velice trapná chvíle. Otec viděl lítost a sklíčenost syna a chtěl mu pomoci: „Pověz mi všechno, co jsi dlužen a dej mi účty. Já je zaplatím.“ Ale syn se styděl. Otec se přece nesmí dovědět všechno. A tak mu několik účtů nedal. Jenže také tito věřitelé chtěli dostat své peníze. Pohrozili mu, že se obrátí na jeho otce. Jen to ne, protože potom by se otec dověděl, že jsem ho obelhal! Ten ubožák nakonec nevěděl kudy kam. Těsně před poslední lhůtou, kterou mu věřitelé určili, ukončil násilně svůj život. Otec stál zdrcen u jeho mrtvoly. „Kdybys mně byl jen důvěřoval a pověděl mi všechno!“
Jsou lidé, kteří to dělají s Pánem Ježíšem právě tak. Jenomže polovičaté, neupřímné pokání nevede k spasení a k vysvobození z moci satana.