2. Timoteovi 2,20
Ve 2. Timoteovi 2,20.21 je nám vylíčen stav, v němž v současné době žijeme. Dočítáme se, že dnes je tu veliký dům, v němž se nalézají nádoby ke cti a nádoby k necti. A co má činit ten, kdo vyslovuje jméno Páně? Musí odstupovat od nepravosti a oddělovat se od nádob k necti, aby byl nádobou ke cti, užitečnou Pánu domu, hotovou ke každému dobrému skutku. Pán se nemůže vzdát Svého jména. Jde tu o jediné zjevené postavení na zemi, které je dobré. Avšak musíme se očišťovat od všeho, co odporuje Jeho vůli. Zůstávat v obecenství se zjevným zlem je totéž, jako říkat, že Kristus má obecenství s Beliálem! Přitom vůbec nezáleží na tom, zda jde o zlo ve skutcích anebo v učení.
Často bývá příčinou i lhostejnost, jíž bývá přítomnost Ducha Svatého ve shromáždění zapírána a brzděno Jeho působení. Jestliže osoby, které vzývají jméno Páně, se spojí s hříchem, jsou nádobami k necti a křesťan je povinen oddělit se od nich. Není ani jedna okolnost, jež by křesťanu umožňovala mít obecenství s něčím, co je proti Boží vůli. Máme jistě být shovívaví, ale nikoli vůči zlu. Ne velikost zla, nýbrž vědomé držení a zastávání zla kazí charakter Božího chrámu.
Křesťanství je v úpadku. Ale Boží dům přesto stále trvá až do příchodu Pána. Je přirovnán k rozměrnému domu, v němž jsou nádoby používané k nejrůznějším účelům. Co míní apoštol „velikým domem“? Bezpochyby to, co je na zemi spojováno se jménem Krista. Dny, kdy se ke křesťanům nikdo neodvážil připojit (Skut. 5,13), netrvaly dlouho. Ep. Galatským (2,4) a Judy (4. v.) se zmiňují o některých, kteří se vloudili, podešli. „Z vás samých,“ říká Pavel, „povstanou muži, kteříž budou mluviti převrácené věci.“ (Skut. 20,30)
Jsi-li Boží dítě, Bůh tě učinil zlatou a stříbrnou nádobou. Uznáváš to? Nejde o to, aby ses za takovou nádobu považoval, nýbrž aby ses podle toho choval, tj. byl oddělen od jakéhokoli druhu zla. Jestliže ti, které Bůh v Kristu učinil dokonalými, toto neuznávají, jestliže ‒ namísto aby následovali Boží slovo ‒ se řídí příkazy a učeními lidí, sami ze sebe dělají nádoby k necti. Boha ctí jen ten, kdo činí Jeho vůli.
Máme odstupovat od „nepravosti“. Jak mnoho věcí v křesťanstvu, co se týče Božího domu, je v zřejmém rozporu s Boží vůlí. To však je nepravost. S lidmi, kteří takovou nepravost schvalují anebo ji zastávají, se nesmíme činit zajedno, a to ani tehdy ne, jsou-li to Boží děti. Jinak bychom sami ztráceli charakter nádob ke cti, které Pán může kdykoli použít.