Srdce je symbolem lidského „nitra“, zatímco šaty představují lidský zevnějšek. Před Bohem jsme všichni jako otevřená kniha, a „všechny věci jsou nahé a odkryté očima toho, s nímž máme co činit“ (Žid. 4,13+). Pokud jde o tvé hříchy, máš co činit se svatým Bohem. Kdybys jen věděl, co to znamená: muset se setkat s tím neúplatným Soudcem nechráněn Kristovou krví, byl bys jistě sevřen hlubokou úzkostí a zoufalstvím.
Ale dnes je Bůh ještě „Spasitel-Bůh“, který ti chce odpustit, spasit tě a dát smíření na základě Kristovy oběti na Golgotě. Blahoslavení jsou všichni, kdo uposlechnou toho Božího volání! „Roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše!“ Takovým „roztrhnutím srdce“ je: uznat Boží rozsudek nad sebou jako hříšným člověkem. Pán Ježíš strpěl na Golgotě namísto tebe smrt. Uvěříš-li, má ti být Jeho smrt z milosti přičtena a má ti být k odpuštění, k pokoji s Bohem a věčnému životu.
Nespokojuj se tedy „roztržením šatů“. Zdánlivě to je totéž, ale přesto je to jen povrchní, „navenek“, protože v srdci se tím vůbec nic nezmění. Možná, že se vzdáš nějakých zjevných špatných návyků, zřekneš se snad i hrubých hříchů, proti dřívějšku se „polepšíš“ anebo dokonce se staneš „pobožným“. V takovém případě jsi vlastně jen roztrhl „staré roucho“, ale v srdci jsi neprožil žádnou obnovu, kterou působí Bůh a kterou jedině může uznat. Bůh miluje pravdu v nitru (Ž. 51,8), něco jen povrchního Mu nestačí: „Aj, nové všechno učiněno jest!“ (2. Kor. 5,17) Pojď tedy do Božího světla. Roztrhni své srdce a Bůh tě přijme.
Mnoho lidí si představuje Boha jako hrozného boha pomsty. Odůvodňují svá slova těžkými soudy a válkami, zaznamenanými ve Starém zákoně, které Bůh provedl anebo dal provést. Tito lidé však čtou Bibli velice povrchně. Ten, kdo sleduje věci pozorněji, shledá, že Bůh nikdy nepospíchá, jde-li o soud. Teprve když vyčerpal všechny Své zdroje milosti, rozhodne se jednat v soudu.
Pohanským národům, které bydlily v Kanánu, dal lhůtu 400 let, aby se odvrátily od svých model a obrátily se k živému Bohu. Teprve když dovršily svou nepravost, nechal je skrze izraelský národ vyhnat a zahladit.
Židovskému národu, který se dopustil nejhoršího zločinu v dějinách světa ‒ neboť protiprávně ukřižovali toho „Svatého a Spravedlivého“ ‒ dal ještě 40 let, aby poznali a uznali svou vinu. Teprve r. 70 dal Bůh zničit Jeruzalém skrze Římany a pozůstalé Židy dal rozptýlit po celém světě.
A také s křesťanstvem má trpělivost. Mnozí lidé mají jméno křesťanů, avšak nemají žádný osobní poměr k Pánu Ježíši jako svému osobnímu Spasiteli. Pán Ježíš, pravý Bůh a pravý, bezhříšný člověk v jedné osobě, je napadán ze všech stran. A Bůh stále ještě zdržuje Svůj soud, protože ještě chce dát hříšníkům milost. Jednou však, a to brzo, dolehne soud i na křesťanstvo.