Žalm 119,89
Matouš 24,35
Co Bůh říká v Písmu svatém, vždy budilo hněv a odpor mnoha lidí a z téže příčiny bývá označováno za lež nebo lidský výmysl, bývá odmítáno a veden proti němu boj. Ale třebaže nepřítel podnikal proti Bibli ve všech dobách nejprudší útoky, ona vždy obstála a je tu dosud. Písmo svaté nikdy nedošlo nějakého masového uznání od lidí, založeného na víře, ale vždy to byly jednotlivé duše, které se před ním sklonily a bezvýhradně se mu podrobily. Ale bez ohledu na to, jaké stanovisko je zaujímáno k tomu, co Bůh řekl ‒ Jeho Slovo obstálo, nadále je pravdou a vítězně se ukáže jako pravda i při skonání věků.
Boží slovo neztrácí na důležitosti, i když mu ji někteří lidé upírají a pohrdají jím. Spíše by se dalo říci, že nenávist a odpor lidí proti Bibli pomáhá prokazovat její božský původ. Boží lid ví, čím je mu tato svatá Kniha, a vírou se jí chápe. Vždyť je stále naší útěchou, silou, naším světlem, potravou našich duší až do okamžiku, kdy vejdeme tam, kde již nebude nepřátel a posměvačů Písma svatého. Nepřestávejme v něm tedy zpytovat a o něm přemýšlet, a zvláště o Tom, kterého naše duše miluje: o Ježíši, který byl, který je a který přijíti má!
Jaké to je svědectví z úst žalmisty! Blaze tomu, kdo může s přesvědčením opakovat tato slova! Je to Boží svědectví o Jeho slovu, a Pán Ježíš to potvrzuje: Nebe a země pominou, ale slovo Páně zůstává navěky (1. Petr. 1,25).
Bůh ve Své věrnosti bděl nad tím, aby se nepříteli nepodařilo odstranit Jeho slovo. Máme je v rukou stále ještě takové, jak Bůh je dal. Jeho děti zakusily moc Jeho slova, nejprve tím, že byly znovuzrozeny, nikoli z porušitelného semene, ale z neporušitelného, skrze živé a navěky zůstávající Boží slovo (1. Petr. 1,23). „On, protože chtěl, zplodil nás slovem pravdy,“ píše Jakub v kap. 1,18. Bůh skrze věrné služebníky bděl nad tím, aby Jeho slovo nebylo překrouceno, takže podnes máme nezkreslené celé Boží slovo, Jeho myšlenky od věčnosti k věčnosti. Jaká je to milost!
Ale Božímu svědectví hrozí v dnešních dnech zvláštní nebezpečí v tzv. „moderních“ překladech Bible. Poznáváme v tom jasně lest nepřítele, který tím chce zatemnit pravdy a hrubými slovy odejmout Božímu slovu jeho důstojnost a moc. Podle vlastních výkladů překladatelů mezi verši usuzujeme, že navíc jsou tím šířena falešná učení. Odmítejme všechno, co sice má poutavost něčeho nového, avšak co už není Božím slovem, nýbrž vzpomínejme na své vůdce, kteří nám je mluvili, a spatřujíce vyústění jejich praktického života, následujme jejich víry (Žid. 13,7+).