Římanům 3,20
Ospravedlnění z víry je něco, co je člověku něčím naprosto cizím. Nechce totiž uznat, že vše, co může Bohu nabídnout, je pro Něho zcela nepoužitelné. Myslí si, že Bůh ho spíše přijme, když se mu podaří odložit ten či onen zvyk nebo náklonnost, nebo bude-li se více modlit, anebo když uzná tu či onu chybu. Řekneme-li lidem, že to je naprosto marné, chceme-li sami něco dělat, abychom se přiblížili k Bohu, obvykle odpovědí: „Je to tedy zbytečné chtít vést čestný a správný život?“ ‒ Toto přirozeně má svou cenu a veliký význam ‒ ale nestačí to, aby naše věci mohly být před Bohem dány do pořádku.
Jiní bez váhání vyznávají, že přijali ospravedlnění z víry, ale celé jejich chování a jejich myšlení je s tím v rozporu. V hloubi jejich srdce je stále živé přesvědčení, že svým chováním mohou svou bytost polepšit, že tím budou moci Boha ještě více uspokojit a něco dělat, aby u Něho dosáhli přízně. Není však nic, co by bylo ve větším rozporu s učením Božího slova, než takový názor. Poznáváme to především ze života Joba. Tento muž totiž vedl příkladný život, avšak zakládal si na vlastní spravedlnosti. Neznal se, tím méně pak Boha ‒ Jeho, který „zná lidskou marnost, a vidí nepravost“ (Job 11,11). Ale tento Bůh nabízí lidem spasení skrze víru v dílo vykonané Pánem Ježíšem na kříži.
Ďáblu se stále daří našeptávat miliónům lidí, že naše spasení závisí víceméně na tom, co děláme, na našich dobrých skutcích. Existuje velice rozšířený názor, že u brány do nebe jsou postaveny veliké váhy. Každý, kdo tam přijde, prý nejprve položí na jednu misku vah své dobré skutky a své hříchy na druhou. Co převáží, to prý rozhodne o jeho budoucnosti. Jak nesmyslné jsou však takové myšlenky!
Je to nepřítel, který jednak chce udržet lidi v nejistotě a úzkosti, jednak chce jejich zrak odvracet od toho, co Pán Ježíš vykonal na kříži. A co dělají lidé? Názor, že by mohli něco udělat pro své spasení, se jim náramně hodí a líbí. Snažit se a být pak za to odměněn je něco, co se přirozenému člověku zamlouvá. Jenže co o tom soudí Bůh?
Boží slovo říká: „Toto jest ten skutek Boží (tj. skutek, který Bůh od vás chce), abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.“ (Jan 6,29) Chceš-li něco dělat, tedy věř v Pána Ježíše. Aby však někdo v Něho opravdu mohl věřit ‒ nejen, že On existuje, nýbrž že jako Spasitel hříšníků přišel na tento svět a zemřel na kříži také kvůli mně ‒ musí pochopit, že je ztracen. Já musím poznat, že jsem hříšník a naprosto nevhodný pro nebe. Ano, můj dosavadní život na mne může jen přivolávat Boží hněv a svatý soud. Když toto poznáme a před Bohem vyznáme, pak On řekne: Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen, spasen pro nebe!
„Vlastní skutky duši znaví, svědomí hlas neztiší,
Ježíš dobyl pokoj pravý. Ó jdi proň si k Ježíši!
Jenom Ježíš dá ti klid, k Němu proň i ty máš jít.