23. říjen

Neboť někteří lidé se vloudili (mezi věřící), již dávno poznamenaní k tomu odsouzení…, kteří… zapírají našeho jediného Vládce (nebo: Příkazce) a Pána Ježíše Krista.

Juda 4+

Chrám Boží (7)

Je to pro nás zarmucující skutečnost, že jsme měli tak malou schopnost rozeznání, takže se stalo, že do Církve mohli být připuštěni lidé, kteří nejsou znovuzrozeni. Přesto však platí, že Bůh přebývá ve Svém domě. A toto je slavnou útěchou pro nás, kteří žijeme v dobách úpadku. Smíme pevně držet, že Duch Svatý přebývá i v našem středu.

Ale na druhé straně tu je veliká odpovědnost. Je nám to představeno ve třetí kapitole 1. Ep. Korintským. Základ domu je položen, ale my na něm musíme stavět. Zlato, stříbro a drahokamy jsou materiály, které snesou Boží soud a obstojí. Ale je možné stavět také s dřevem, senem a strništěm, které Boží soud spálí. A i sám Boží chrám, jenž je svatý, může být kažen.

A zda se to nestalo? Zda nebyl napadán onen základ, jímž je sám Ježíš Kristus? V Církvi vyvstala učení, která se dotýkají Jeho osoby a díla. Výsledek toho vidíme v 2. Tim. 2. Apoštol mluví o osobách, které pobloudily od pravdy. „Avšak pevný základ Boží stojí a má tuto pečeť: Zná Pán ty, kdo jsou jeho, a: Odstup od nepravosti každý, kdo vyslovuje jméno Páně.“ (19. v.+)

Boží slovo nám představuje Pána Ježíše jako Pána trojím způsobem. Jako Stvořitel je On předně Pán a Vládce všech lidí. Stvořil lidi pro sebe, a proto na ně má právo. Avšak je jen málo těch, jimiž je uznáván.

Za druhé je Pánem všech těch, kteří se k Němu přiznávají. V Božím království má autoritu a je Pánem všech křesťanů. Dalo by se čekat, že každý, kdo se podle Něho jmenuje, Ho též uznává za Pána. Na počátku křesťanství tomu tak skutečně bylo. Avšak brzo se ukázal úpadek a připojili se lidé, kteří se sice nazývali křesťané a budili dojem, že následují Pána, ale ve skutečnosti byli nástroji satana. O nich mluví ve své epištole Juda, když popisuje poslední dobu křesťanského svědectví na této zemi. A měl pravdu, neboť pozorujeme-li lidi kolem sebe, u mnohých vidíme, že sice ještě mají jakýsi „náboženský nátěr“, avšak ve skutečnosti zapírají autoritu Páně. Dělají, co se jim líbí, a vůbec se neptají na vůli Pána. Jakou Mu tím působí újmu na cti!

Za třetí je Pán Ježíš Pánem všech, kteří Ho přijali jako Spasitele. Na nás, které vykoupil Svou krví, má zvláštní práva. Očekává, že ve svém životě budeme Jeho práva a Jeho autoritu uznávat. Rád by, abychom Mu tak dávali odpověď na Jeho velikou lásku a ctili Ho svou poslušností.