22. říjen

Neboť není rozdílu. Všichni zajisté zhřešili, a nedostává se jim (= nedosahují) slávy Boží. Spravedlivi pak učiněni bývají zdarma milostí jeho.

Římanům 3,23.24

Epištola Římanům nám ukazuje, že člověk je pro Boha naprosto nepoužitelný. Mnozí lidé se s tím těžko smiřují, zvláště ti, kteří jsou nábožensky založení. Avšak také tito musí uznat, že jsou neschopni uspokojit Boha vlastním přičiněním a ze své síly dříve, než Bůh je omilostní. Vždyť by to ostatně nebyla žádná milost, kdyby někdo mohl přijít k Bohu vlastním úsilím. V 5. kapitole je ona nepoužitelnost ukázána čtyřikrát:

1.      Jsme z přirozenosti bezmocní (bez síly ‒ 6. v.). Toto jistě snadno uznají lidé spoutaní, propadlí nějaké neřesti anebo náruživé vášni. Těžkosti tu bude spíše mít vyhraněná povaha se silnou vůlí. A přesto se všichni musíme kořit pro tuto skutečnost.

2.      Jsme z přirozenosti bezbožní (6. v.). Položme si otázku: Byly to vždy Boží zájmy, které byly pohnutkou našich činů? Ptali jsme se vždy na Boží vůli?

3.      Jsme z přirozenosti hříšníci (8. v.). Mladí lidé to často přiznají, neboť se na své hříchy ještě dobře pamatují. Čím je však člověk starší, tím více se jeho svědomí zatvrzuje, ale jeho hříchy tím nemizí.

4.      Jsme z přirozenosti Boží nepřátelé (10. v.). Je to sice hrozné, ale je to naprostá pravda. Cožpak již první lidé nechtěli být „jako Bůh“?

Jak je dobré, uzná-li člověk, že je odkázán na Boží milost! Pro takového tu je evangelium.

Patříš snad také ještě k těm, kterých se výše uvedený Boží úsudek dotýká jako nějaký ostrý hrot? Možná že se odvoláváš na své domnělé dobré skutky a pokoušíš se ospravedlnit se tím před Bohem. Nuže, milý příteli, poslechni si následující příběh:

Jeden vojevůdce procházel kdysi zemí, chtěje získat do své osobní stráže námezdné vojáky. Za podmínku stanovil, že výška postavy odvedence nesmí být nižší než 170 cm. Přišel jeden, který byl vysoký jen 169 cm a s ním jiný, který měřil pouze 150 cm. Je samozřejmé, že onen vyšší měl před tím menším podstatný náskok, ale pokud šlo o přijetí za vojáka, byli na tom oba stejně; žádný z nich nedosahoval předepsané míry.

Neříká ti to něco? Spoluobčané tě možná považují za velice počestného člověka, avšak pokud ses ještě neuchopil spasení v Kristu, před Bohem se nalézáš se svými mravně poněkud níže stojícími známými na stejné úrovni. Nedosahuješ Boží slávy. Pojď proto k Ježíši, Spasiteli hříšníků!