2. Mojžíšova 15,17+
Jak se stává Církev chrámem Božím? Jenom přítomností Ducha Svatého. Nejsou to jen zjevení, nýbrž skutečnosti, které nás s vážností nabádají k svatosti. Je tu jedna Osoba, skutečný žijící člověk, narozený a zjevený v tomto světě, který zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebe. A tato Osoba nejen oznámila pravdu, nýbrž ona sama je tou pravdou, kterou oznámila. A protože je nyní v nebi, jiná skutečná božská Osoba, Duch Svatý, sestoupila a je nyní tou mocí, z níž známe oslaveného Pána. Je to pro nás skutečně živá skutečnost anebo jen pouhé vědění? Na koho je při našich shromážděních upřen náš zrak: na bratry, anebo Pána, tu božskou Osobu, která je v našem středu? Jsme si vědomi nesmírného významu této skutečnosti?
Není to naše víra, ani to, že máme život z Boha, co z nás tvoří Boží Církev. Ten podíl měli i věřící Starého zákona. Jenom přítomnost Ducha Svatého z nás činí chrám Boží (1. Kor. 3,16). A toto je natolik pravda, že to není změněno ani skutečností, že se vloudili lidé, kteří nemají život z Boha.
Izrael byl skrze krev velikonočního beránka vyproštěn od Božího soudu a Rudé moře je definitivně vysvobodilo z moci faraóna. Také my, věřící, jsme nalezli ve smrti Krista vysvobození od Božího soudu a úplné osvobození z moci satana.
Plni díků zpívali tenkrát Mojžíš a izraelští synové píseň Hospodinu, svému Bohu a mocnému Vykupiteli. Osvíceni Duchem Božím viděli lid v užívání dědictví, které mu Bůh určil; viděli horu, vysoce položené místo, a tam svatyni, příbytek jejich Boha. Opravdové naplnění tohoto slova na základě dokonaného díla našeho Pána a pod Jeho vládou se ukáže v tisíciletém království.
Na základě téhož díla vykoupení je nám, věřícím současné doby, podobně dán mnohem vyšší, nebeský podíl: Již nyní je nám požehnáno všelikým požehnáním duchovním na nebeských místech v Kristu; Bůh nás vzkřísil a posadil spolu s Ním na nebeských místech v Kristu Ježíši (Ef. 1,3; 2,6). Duch Boží by rád naplnil i naše srdce písněmi chval a díků.