Římanům 3,23
Máme před sebou „správného“ mladého člověka. Kdybychom se na něho zeptali, jistě bychom se dověděli, že to je vzorný manžel, něžně milující otec, dobrý soused, možná i abstinent, čestný a pracovitý zaměstnanec nebo zdatný obchodník ‒ slovem: jedinečný, ideální člověk! Ano, dokonce má zájem i o Boží věci a doufá, že po smrti se dostane do nebe.
Ale na druhé straně zjistíme něco hrozného a zarmucujícího. Ten člověk stojí na žebříku, který nesahá až do nebe, a tedy mu tam ani nedopomůže ‒ žebřík je příliš krátký. Je jistě pevný a dobrý, jedinečný tam, kam až dosahuje, jenže nedosahuje dost daleko. ‒ Nebe je mnohem dál. On sice o něm slyšel a věří tomu, ale mezi ním a nebem je ještě velká vzdálenost, obrovská, propastná.
Milý příteli, chceš se dostat do nebe? Nač se chceš odvolat, až nadejde tvá poslední hodina? A až se budeš muset postavit před Boha…? Je možná pravda, že jsi vedl spořádaný život, jenže Bůh říká: „Jako roucho ohyzdné jsou všechny spravedlnosti naše.“ (Iz. 64,6) Cožpak by mohla tvá vlastní spravedlnost překlenout onu hlubokou, propastnou vzdálenost a zjednat ti vstup do toho města, o němž se v Písmu svatém praví, že „nevejde do něho nic poskvrňujícího“ (Zjev. 21,27)? Čím chceš omluvit své mnohé hříchy, i kdyby to byly jen hříchy z nedopatření? Může je zahladit tvůj spořádaný život? Člověk může být nevím jak dokonalý, ale před Bohem je pouze hříšník a nemůže se dostat tam, kde všechno je svaté a čisté. Myslím, že uznáváš, že to s tebou vypadá jinak, než sis myslel.
Onen velmi dokonalý mladík, o němž hovoří Písmo (Marek 10,17-22), se odvolával na svůj bezúhonný život, ale Pán Ježíš mu řekl: „Jednoho se tobě nedostává“. I kdyby ses dopustil jenom jednoho jediného hříchu, byl bys vinen a musel bys jít do zahynutí. Ty však stále ještě věříš, že tvá počestnost a spořádanost ti otevře brány nebe? Jak osudný by to byl omyl! ‒ Ale ještě není příliš pozdě, chceš-li se obrátit a poznat, že jsi vinen a ztracený. Tvůj život se může zdát zraku lidí dobrý, a přesto patří pod zlořečení, protože Bůh říká: „Kdokoli by celého zákona ostříhal, přestoupil by však jediné, všechněmi jest vinen.“ (Jak. 2,10)
Uznej tedy, že jsi hříšník, volej k Bohu a slož důvěru jenom v toto: Ježíš zemřel i za mne a Jeho „krev očišťuje od všelikého hříchu.“ (1. Jan. 1,7b) Přijmeš-li Ježíše Krista jako svého Pána, vyznáš-li Bohu své hříchy a uvěříš-li Jeho Slovu (Řím. 10,9.10), budeš spasen a budeš moci s Pavlem říci: „Syn Boží… zamiloval mne, a vydal sebe samého za mne.“ (Gal. 2,20b) Jenom tak budeš moci přijít do nebe ‒ jinak nikoli!