Zachariáš 11,12
Když přišel dobrý Pastýř k Svému stádu, pozemskému Božímu lidu, nebyl to nikdo menší než Pán slávy, skrze Něhož byly stvořeny všechny světy. Dřívějším pastýřům nešlo o blaho stáda, nýbrž hledali svůj prospěch. Na konci Své věrné služby musel ten dobrý Pastýř seznat, že všechna Jeho námaha byla nadarmo (viz Iz. 49,4), a stádo už Ho nechtělo. Proto přenechává stádu, zda Mu chtějí dát mzdu, anebo ne. A jak vysoká byla ona cena, kterou byl Pán oceněn ‒ Ten, který, ačkoli byl pravý Bůh, sám se ponížil, aby sloužil? Třicet stříbrných! „Vrhni je před hrnčíře,“ řekl Bůh, „znamenitou mzdu (= slavnou cenu), kterouž jsem tak proceněn od nich!“ (Zach. 11,13)
Jaké pohrdání projevil člověk tím oceněním! Jak hrozně nenáviděli vůdcové národa Toho, jenž prokazoval jen lásku a slitování, avšak jenž také vydal svědectví pravdě! Podobně jednali i bratři Josefa, když plni nenávisti prodali svého bratra za dvacet stříbrných šekelů. Dvaadvacet let zamlčovali svému otci tento čin, jako i Izrael podnes nečinil pokání. Josef je předobrazem Pána jak v Jeho zavržení, tak i v Jeho pozdějším vyvýšení. Náš drahý Pán trpěl více než on. Jeden z Jeho vlastních učedníků Ho prodal za 30 stříbrných, ale přinesl je zpět do chrámu se slovy: „Zhřešil jsem.“ (Mat. 27,4) Viděl výsledek svého činu, avšak jeho vyznání mu pro věčnost nebylo nic platné. Náš Pán ochotně snášel všechno to utrpení jak od lidí, tak i rány z Boží ruky pro cizí vinu: pro naše hříchy.
Při různých příležitostech, při častých rozhodováních se při nás, Božích dětech, ukazuje, jakou cenu má pro nás náš drahý Pán. Není odřeknutí se věcí a oddělení od světa příliš vysokou cenou pro naše sobecká srdce? U Jidáše milování peněz udusilo jakýkoli cit pro jeho Pána, takže za svou zradu neznal vyšší cenu než třicet stříbrných. Avšak Nikodém, který přišel k Ježíšovi v noci (Jan 3), přinesl směs myrhy a aloe, vážící kolem 100 liber, aby pomazal tělo Toho, který za něho zemřel na kříži. Jak oceňoval svého Pána Petr? Třebaže Ho třikrát zapřel před služkou, později, když byl napraven, napsal: „Ne stříbrem neb zlatem vykoupeni jste…, ale drahou krví Krista.“ (1. Petr. 1,18.19)
A Maria, která Ho přijala do svého domu a sedávala u Jeho nohou, pomazala Jeho nohy drahocennou mastí, nardem, jejíž hodnota byla vyčíslena 300 penězi, což představovalo celoroční mzdu jednoho dělníka (Mat. 20,10). Potom osušila Jeho nohy svými vlasy, ctí ženy. Jakou cenu měl Pán pro její srdce!
K těm příkladům bychom mohli přidat další. Ale vždy jde o otázku: Jakou cenu přisuzujeme Pánu ty a já ve svém každodenním praktickém životě?