1. Jana 2,1
Někteří lidé říkají, že skutečný křesťan nehřeší. Ať už to myslí sebelépe, nevědí, čemu nás Bible učí o hříchu u Božího dítěte. První Ep. Jana 1,8 říká jasně: „Pakli díme, že hříchu nemáme, sami se svodíme, a pravdy v nás není.“ Ale i když souhlasíme s pravdou, že všichni věřící hřeší, jestliže nebdí, váháme možná pokorně vyznat: Zhřešil jsem.
Často se stává, že mnozí křesťané ve svém životě proto nevítězí, že své nově učiněné hříchy každého dne nevyznávají Bohu, a je-li toho třeba, i lidem. Dovol mi otázku: Jak je to dlouho, co jsi šel naposledy k spoluvěřícímu a řekls mu: „Je mi líto…, odpusť mi.“? Jakou úlevu přinášejí taková slova srdci Božího dítěte!
Když Pán Ježíš umýval nohy Svých učedníků, učil je vzácné pravdě. Petrovi, který se zdráhal, řekl: „Neumyji-li tebe, nemáš (= nebudeš míti) dílu se mnou.“ (Jan 13,8) Tím mu vlastně řekl: „Petře, jestliže mi nedovolíš, abych tě očistil od tvých hříchů, nemůžeš mít se Mnou obecenství.“ To, co Pán řekl Petrovi, říká též každému z nás. Chceme-li ve svém životě vítězit a okoušet obecenství s Pánem, musí být naše nohy denně očišťovány „obmytím vody skrze Slovo“ (Ef. 5,26).
Pán Ježíš po dokonaném díle prošel nebesy a byl nazván od Boha nejvyšším Knězem, aby pro věřící udržoval ustavičně otevřen přístup k trůnu milosti a oni mohli dosahovat milosrdenství a nalézat milost k pomoci v pravý čas (Žid. 4,14-16; 5,10). Má soucit s našimi mdlobami, protože byl ve všem podobně zkušen jako my ‒ kromě hříchu. Jako Přímluvce však je činný u Svého Otce a zastupuje Svůj lid, když zhřeší. Věřící už sice nemusí zhřešit, avšak ještě se může stát, že zhřeší. V tom případě nedržel vírou skrze moc Ducha Svatého starou přirozenost ve smrti. Tu Pán Ježíš jaksi Otci říká: „Pohleď, tento, jenž zhřešil, je přece Tvé dítě a já jsem Spravedlivý a učinil jsem smíření za jeho hříchy.“
Cílem Pána Ježíše je, aby ten, jenž zhřešil, byl přiveden k vyznání hříchu. Pán k tomu používá Boží slovo a působí jím v moci Ducha Svatého na srdce a svědomí. Jestliže pak ten, kdo zhřešil, svůj hřích před Bohem vyzná, dostane se mu odpuštění, neboť předtím (1. Jan. 1,9) čteme: „Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrný jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.“ Obecenství je pak obnoveno. ‒ Jak můžeme být vděčni, že Bůh ve Své moudrosti učinil opatření, abychom byli prakticky uchováváni v obecenství s Ním, tím že Pán Ježíš pro nás působí u Otce jako náš Přímluvce (Zástupce)!