2. Korintským 6,16+
V prvních kapitolách 2. Mojžíšovy knihy, stejně tak jako v Ef. 2, nalézáme hrozný stav lidu. Potom čteme o Božím spravedlivém soudu a o krvi na veřejích domů, která chránila před soudem. Ve 14. kapitole čteme o přechodu Rudým mořem, v němž zahynul faraón s celou svou vojenskou mocí, zatímco Izrael dosáhl bez jakékoli újmy druhého břehu, byv vysvobozen od svých nepřátel ‒ což je obraz smrti a vzkříšení. Proto také teprve zde je řeč o vykoupení. Věřící pozná plné spasení, až když zná vysvobození v Kristu, jak nám je představeno v Řím. 5 od 12. verše až do 8. kapitoly, a tedy může říci, že zemřel a vstal s Kristem z mrtvých. A Bůh může bydlet jenom se spaseným.
Na druhém břehu Rudého moře, v bezpečí před soudem a vysvobozen z Egypta, Izrael zpívá o spasení. Zde je poprvé v Bibli slyšet zpěv, poprvé se mluví o spasení, poprvé o Božím příbytku a poprvé je ukázána Boží svatost. To jsou velice důležité věci. „Příbytek Boží v Duchu“ je založen na spasení a Boží svatost je tu uváděna v úzké souvislosti s Jeho přebýváním. Je to „chrám svatý v Pánu“ (Ef. 2,21). „Neboť chrám Boží svatý jest.“ (1. Kor. 3,17)
Svatá výsada sloužit Bohu a klanět se Mu patří jen těm, kteří byli Bohem vykoupeni za cenu krve Jeho Jednorozeného. Neexistuje tu nějaká společná půda, na níž by věřící a nevěřící mohli stát vedle sebe. Jestliže jsme byli milostí spaseni, tedy se to stalo proto, abychom uprostřed tohoto hříšného světa byli odděleni Bohu a byli pro Něj svědectvím. Pán Ježíš za nás z lásky zemřel, z lásky nás spasil a z bezmezné lásky Svého srdce se postaral o to, abychom jako Jeho velebící lid, odděleni od světa, se mohli shromažďovat kolem Něho.
Jak mnoho Božích dětí ztratilo na cestě tímto světem jedno ze svých největších požehnání, které Pán připravil pro Svůj lid! Zanedbávají svou vysokou výsadu řídit se ve společném svědectví věřících na této zemi vůlí Pána a oslavovat Ho. Jakou přitažlivou moc by mělo mít pro každé Boží dítě Jeho jméno a Jeho přítomnost! Jak důležité a vzácné by nám mělo být, shromažďovat se tam, kde On je „uprostřed“! Žalmista kdysi řekl: „Velice touží duše má po síních Hospodinových.“ (Ž. 84,3) Když už se vyskytovaly takové city v souvislosti s „pozemským stánkem“, oč vroucnější a hlubší by měly být při nás, kteří máme jako vlastnictví duchovní a nebeské věci! Bude to přítomnost Pána, jež bude základem radosti v nebi, a náš drahý Pán by rád, abychom už zde na zemi předem okoušeli tuto radost.