Židům 6,4-6+
Tyto verše byly již nejednou předmětem úvah, zda vůbec je možné, aby někdo, kdo byl osvícen a účasten Ducha Svatého, mohl opět zahynout. Jde-li o Ducha Svatého, kterého jsme jako Boží děti obdrželi jako závdavek a pomazání, je samozřejmě nemožné, aby takový věřící zahynul. V Ep. Židům jsou osloveni věřící ze Židů, a bylo možné, že se mezi nimi nalézaly osoby, které vstoupily na půdu křesťanství jen povrchně, formálně, a neměly život z Boha. Přesto však i takoví byli osvíceni (nikoli spaseni) a spoluprožívali mocné působení Ducha Svatého, když tenkrát přišel na tuto zem. Viděli také projevy působení Ducha Svatého mezi věřícími, mezi nimiž se zdržovali, a přesto se znovu navrátili k židovství. Jiný prostředek spasení, než ten, který jim byl nabízen v Kristu, neexistoval, neboť na půdě zákona, na niž se znovu stavěli, nemohli být obnoveni k pokání a spaseni.
Toto je vážné poučení pro děti věřících rodičů. Také ony prožily v shromážděních mocná působení Ducha Svatého (a možná že i v domě svých rodičů), byli obeznámeni s mnohým, jistě též slyšely, že se musí obrátit a být spaseny, a přesto, abychom tak řekli, odpadly. Udělaly nesmírně vážné rozhodnutí. Zda je všechno, co prožily a slyšely, nemělo vést k pokání? Ještě se však mohou vrátit. „Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujtež srdcí svých.“ (Žid. 3,7.8) Dosud trvá úžasná doba milosti!
Že se člověk sám nemůže vysvobodit ze svého zkaženého stavu, o němž by bez Božího zjevení (tj. bez Jeho Slova) vůbec ani nevěděl, je jen jedna, a to smutná stránka pravdy. Druhou, slavnou stránkou pravdy je, že Bůh působí na člověka upadlého do temnoty: u pohanů skrze svědectví stvoření a svědomí ‒ u Židů a především u křesťanů skrze Své Slovo. Nadto Duch Svatý přebývá v době křesťanství na zemi a předkládá srdci a svědomí lidí svědectví Písma svatého. Bůh tedy činí všechno, aby otevřel člověku oči k poznání jeho zkaženého stavu. Protože člověk často nechce slyšet, Všemohoucí mu sesílá těžkosti a soužení, „aby zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.“ (Job 33,18) Také různá neštěstí a přírodní katastrofy slouží tomuto Božímu úsilí.
Proto je člověk odpovědný za to, aby s pokornou myslí přijal nabízené spasení v Kristu. Bůh přikazuje činit pokání, to znamená přiznat svou vinu, vyznat hříchy. Jestliže mnoho lidí bude Bohem odsouzeno, bude to, jak je vidět, následek jejich vlastního, dobrovolného rozhodnutí. Ačkoli plně znali svůj zkažený stav i Boží nabídku milosti, sami se rozhodli ji nepřijmout, takže pro ně už nezbývá žádná možnost, aby unikli Božímu soudu. Jak hrozné pomyšlení!