Jan 3,7
Je úplně zbytečné, jestliže karoserii auta, u níž rez už proráží lakem, chceme jen znovu opravit novým nátěrem. Tím se závada neodstraní. ‒ Jestliže podlaha nějaké chalupy anebo stanu je z upěchované hlíny, bylo by nesmyslné chtít ji umýt vodou a rýžákem. Voda by ji udělala ještě špinavější. ‒ Často se stává, že školák se snaží nešikovně odstranit v sešitě inkoustovou skvrnu, ale jenom ji rozmaže a skvrna je ještě horší!
Podobně je tomu s naší přirozeností. Všichni jsme od svých prarodičů zdědili hřích. Vězí v nás a svádí nás k hříšným činům. Klame se, kdo věří v nějaké „dobré jádro“ anebo „zdravý kořen“ v člověku. Nic takového v něm není. Tisíce let už se lidé snaží o polepšení člověka, ale výsledkem je, že dnes jsou na tom lidé hůře než kdykoli předtím. Naše zlé činy nejsou jen viditelné, povrchní skvrny, které by se daly vyčistit. Vycházejí ze zkaženého, nenapravitelného a nepolepšitelného jádra v nás.
Bůh se nikdy nepokouší polepšit přirozeného člověka! Odepsal ho. Chce z hříšníka udělat něco naprosto nového. Člověk musí být od svého zlého původu oproštěn novým narozením ‒ znovuzrozením. Prostředkem k tomu je Boží slovo, které na nás uplatní očišťující moc a cenu Kristovy smrti. Jednající osobou je v té věci Bůh Duch Svatý. Kdo upřímně uzná Boží rozsudek nad člověkem a přijde se svými hříchy k Pánu Ježíši, tomu On daruje nový, věčný život.
Často se tvrdí, že Bůh je otec všech lidí, takže všichni lidé jsou Jeho děti. To je ale výmysl ďábla, který lidem vykresluje úplně jiného Boha, než jakého jim představuje Bible. Lidem se velice líbí myšlenka, že je nějaký „milý Pán Bůh“, který to nebude brát tak úplně přesně, a bude-li třeba, jedno oko přimhouří, k Němuž však můžeme volat, jakmile se dostaneme do nějaké těžkosti, a který nám ihned pomůže. Proto jsou tyto převrácené názory tolik rozšířené.
Co však říká Bible? Co je pravda? V 8. kapitole Ev. Jana Pán Ježíš prohlašuje Svým odpůrcům: „Kdyby Bůh Otec váš byl, milovali byste mne… Proč mluvení mého (= řeči mé) nechápete? Protože slyšeti nemůžete řeči mé. Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce svého chcete činiti.“ (42. - 44. verš) Jsou tedy dvě rodiny: ďáblova rodina a Boží rodina. Od přirozenosti, jak jsme se narodili, patříme všichni k té první. Božím dítětem, údem oné nebeské rodiny, se člověk stane jen znovuzrozením. „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže viděti království Božího.“ (Jan 3,3) „Kteřížkoli však přijali jej, těm on dal právo stát se Božími dětmi, těm, kteří věří ve jméno jeho.“ (Jan 1,12+)