8. říjen

Stezka spravedlivých (je) jako světlo jasné (jitřní), kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého (plného) dne.

Přísloví 4,18

V celém Božím slově můžeme sledovat stezku spravedlivých, kteří ačkoli byli obklopeni světem nepravosti, byli od něj odděleni a „činili spravedlnost“ (Žid. 11,33). Chodili po té stezce, kterou „nezná dravý pták, aniž ji spatřilo oko jestřába, na kterou nevstupuje divoká zvěř, aniž šel po ní lev.“ (Job 28,7.8+). Prostý věřící tuto stezku zná a chodí po ní.

My jsme okusili Boží milost mnohem větší měrou než oni muži dávných dnů a jsme postaveni na tutéž stezku. Máme po ní kráčet „oblečeni jsouce v pancíř spravedlnosti“ (Ef. 6,14), „ve slovu pravdy, v moci Boží, skrze odění (= výzbroj) spravedlnosti na pravo i na levo“ (2. Kor. 6,7). Uprostřed tohoto světa, z něhož nás Pán každým okamžikem může vytrhnout, a na který pak dolehne neodvratný soud, máme svědčit: nejsme z tohoto světa ‒ naše obcování je v nebesích. Jedině pak budeme moci na konci své cesty s Pavlem zvolat: „Boj výborný bojoval jsem, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval. Za tím (= pro budoucnost) odložena jest mi koruna spravedlnosti, kterouž dá mi v onen den Pán, ten spravedlivý soudce.“ (2. Tim. 4,7.8)

Ona stále jasněji svítící stezka věřícího začala při jeho obrácení. Nejprve Bůh dal zazářit světlu z temnosti, které zasvítilo do našeho srdce. To nebyla žádná milá zkušenost. Co všechno Boží světlo v našem srdci a v našem životě odhalilo a postavilo do pravého světla! Ale toto světlo také upoutalo náš zrak na Pána Ježíše, který na kříži za všechny ty hříchy a za náš hříšný stav zemřel.

Potom to světlo zazářilo do našich srdcí „k osvícení známosti slávy Boží ve tváři Ježíše Krista“ (2. Kor. 4,6). V našem životě pak dále působí růst v poznávání našeho Spasitele a všech Božích myšlenek s námi. Bůh nejenže nám chtěl odpustit naše hříchy, ale také nás uvést do zvláštního poměru lásky k Jeho Synu: On je Ženich, všichni vykoupení jsou Jeho nevěsta. Bůh nás chce mít před sebou jako syny, kteří budou jednou moci být spoludědici s Jeho Jednorozeným.

Svítí to světlo v našem životě stále jasněji? Vidí z toho něco i naše okolí? Anebo od našeho obrácení spíše zesláblo? „Vy jste světlo světa. Nemůže město na hoře ležící skryto býti.“ (Mat. 5,14)