Jan 11,10
Tímto jednoduchým obrazem Pán podává Svým učedníkům důležité naučení. Kdo chodí v noci, tápe kolem sebe ve tmě, namísto aby šel svou cestou správně a určitě. Pro věřícího tu je varování. Není-li jeho oko prosté a jeho srdce ochotné poddávat se Boží vůli, nechodí „ve dne“, „není v něm světlo“. Chybí mu Duchem Svatým působené přesvědčení, že jeho cesta je podle Boží vůle. Jak nejistá a nestálá bývá cesta takového věřícího! Kolik tu je kolísání a bloudění sem a tam!
Jestliže však někdo chce a je připraven poznat Boží vůli a jít Jeho cestou, bude Boží slovo svící jeho nohám. K tomu je ovšem třeba mnohé bdělosti a modliteb a také opravdového sebezkoušení a střízlivosti. Býváme totiž snadno nakloněni považovat něco za Boží vůli, protože to odpovídá našim přáním a plánům, a to zvláště tehdy, jestliže situace nebo určité podmínky, které jsme si sami zvolili, se zdají tomu nasvědčovat. Střežme se před takovým sebeklamem a především buďme každý sám k sobě opravdový a upřímný! Jedno je jisté: budeme-li čestní a půjde-li nám bez jakýchkoli postranních úmyslů o poznání Boží vůle, budeme jistě s opravdovými a vytrvalými modlitbami a pokornými prosbami na Něho čekat. Pak ale také budeme ujištěni, že On nás nenechá na pochybách, protože nám může a chce ve všem jasně zjevit Svou vůli. Především ale nenazývejme „dnem“ něco, o čem On říká, že to je „noc“!
Pán řekl výše uvedená slova na káravou námitku Svých učedníků: „Nyní hledali tě Židé kamenovati, a zase tam chceš jíti?“ Znal jejich strach. Nikdo Mu nemohl uškodit, pokud by to sám nedovolil. On chodil nejen „ve dne“, nýbrž také byl to „pravé světlo“ (kap. 1,9).
Co Pán řekl učedníkům, platilo ve všech dobách a platí to i nám. My jsme také obklopeni světem a nepřáteli Pána Ježíše a jsme v podobném postavení, jako kdysi Abraham, když přišel do zaslíbené země, kde „tehdáž Kananejští byli v zemi“ (1. M. 12,6). Abraham se choval tak, že svět mu řekl: „Kníže boží jsi uprostřed nás!“ (1. M. 23,6) Máme chodit ke cti Pána a nedávat nepříteli žádný podnět k rouhání.
V 1.Tessalonickým 5,5 apoštol říká: „Nejsme noci, ani tmy.“ (5,5b) Chodíme-li jako synové světla a synové dne, neurazíme se (neklopýtneme) a nezraníme se. Právě tak říká David v Žalmu 36,10: „Ve světle tvém světlo vidíme“ ‒ poznáváme tedy Boží vůli a Boží myšlenky. Ostatně v 1. Ep. Jana 1,7 čteme: „Pakli chodíme ve světle, jako on jest ve světle, obecenství máme vespolek.“ Toto si Bůh od nás přeje.
Je zarmucující, jestliže Boží děti se podobají lidem, kteří „chodí v noci“. Vědomí toho, co se líbí Pánu, totiž ve tmě stále více slábne. Člověk se zraní a nejednou se stává, že pro to ani necítí bolest. Pán je tím zneucťován, ale člověk si to téměř ani neuvědomuje. Apoštol říká v Řím. 13,13: „Jako ve dne poctivě (= čestně, řádně, jak sluší) choďme.“