Bůh často vede Své milované děti podivnými, nám nepochopitelnými cestami. Veliké vody zaplavují Jeho šlépěje a my je nemůžeme rozeznat. Měli bychom tedy být nespokojeni s Jeho vedením a řízením? Jak pošetilé by to bylo, kdybychom se chtěli přít s Tím, o Němž se praví: „Nemůže býti vystižena jeho moudrost“ (Iz. 40,28), „Kdo vystihl Ducha Hospodinova a rádcem jeho byl, že by mu oznámil? S kým se radil, že by mu přidal srozumění?“ (Iz. 40,13.14)
Luther říká: „V Božích přikázáních a věcech máme odkládat svou moudrost a smýšlet takto: Vypadám-li pošetile, pak příčinou toho je jen to, že jsem velký pošetilec, který nemůže uchopit ani pochopit Boží moudrost.“
Proto, Boží dítě, nedopusť, aby v tvém srdci vyvstala nějaká zatrpklost proti Bohu, i když se ti Jeho cesty zdají být tak záhadné. Myslí to s tebou dobře a ví lépe než ty, co ti prospěje. Podívej se na takového Joba: jakým zvláštním způsobem byl veden tento zbožný muž! Boží cestě vůbec nerozuměl. A přesto jak slavně skončila! „O trpělivosti Jobově slýchali jste, a dokonání Páně viděli jste; neboť velmi jest milosrdný Pán a lítostivý.“ (Jak. 5,11) Důvěřujme Mu tedy!
Jeden kazatel Božího slova použil kdysi velice názorný a srozumitelný obraz, aby vysvětlil Boží cestu s Jeho dětmi. Přirovnal náš život k velkému koberci, který je stále tkán. Je tu spousta různých nití a barev, z nichž se nakonec vytvoří úžasný vzor.
Je to Bůh, jenž vytváří tento „koberec“ ‒ připravovaný z toho, co je v našem životě k Jeho oslavení. Pro nás je to těžkou otázkou, protože onen „koberec“ vidíme po celý pozemský život jenom „zdola“ a ona spodní strana se nám mnohdy zdá velice divná. Je to změť nejrůznějších nití bez ladu a skladu, barvy jako by k sobě nepatřily a po nějakém vzoru není ani památky. Někdo by si mohl myslet, že z takového koberce nemůže být nic účelného.
Mnohdy i my stojíme před otázkou: Ach, Bože, proč? A často na této zemi na takovou otázku nenalezneme odpověď. Až ale budeme u Pána, bude nám, jako by nám s očí spadly šupiny. Potom pojednou ve světle věčnosti uvidíme „koberec našeho života“ z „horní strany“. Všechna ošklivost „dolní strany“ bude zapomenuta, všechny otázky s různým „proč“ umlknou. Před námi bude slavný vzor, který jsme zde na zemi nemohli vidět.
Přijde den, kdy uvidíme, že vše, s čím jsme se na zemi setkali, byly jen cesty k Božímu slavnému cíli. Všechna spleť nití se jednou rozuzlí. Toto pomyšlení nám dodává odvahu vytrvat i ve svízelných situacích. Pavel píše: „Víme pak, že milujícím Boha všechny věci napomáhají k dobrému.“ (Řím. 8,28)