1. Jana 1,3+
První Epištola Jana není určena nějakému místnímu shromáždění nebo nějaké jednotlivé osobě, nýbrž nám všem. Tentýž pisatel řekl o Pánu Ježíši: „Viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce.“ (Jan 1,14) A ve Skut. 4 vydává spolu s Petrem před židovskou radou (synedriem) toto svědectví: „My nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli.“ (20. v.) Apoštolé žili se svým oslaveným Pánem v úzkém, živém obecenství a toto obecenství apoštol přeje i nám. Na zemi není nikdo a nic, co by bylo možné přirovnat Božímu Synu, a žít s Ním v praktickém obecenství dává duši odpočinutí a radost.
Nesčíslné divy Ježíšovy lásky, Jeho slitování nad souženými a trpícími lidmi, Jeho slova potěšení, Jeho řeči, slovem: celá Jeho bytost zanechala v Janovi trvalý dojem. Tomuto Pánu patřil jeho život a on nám sděluje, co viděl a slyšel, aby také naše srdce se mohla radovat z obecenství s Otcem a Synem. Syn nám byl zjeven jako věčný život. Skrze Něho a Jeho dílo vykoupení nám, kteří jsme kdysi kvůli hříchu byli pro Boha naprosto bezcenní, Bůh daroval nedozírná požehnání. Tak třeba v kap. 3,1(+) se praví: „Pohleďte, jakou lásku daroval nám Otec, abychom se nazývali Boží děti!“ Patříme do Boží rodiny a Pán se nestydí nazývat nás bratry. Do tohoto poměru nás uvedl Pán Ježíš, který je veškerou rozkoší Otce.
Neseme znaky tohoto obecenství?
Jakmile se nepříteli našich duší podaří oloupit nás o radost obecenství s Bohem tím, že myšlenkami, slovy nebo skutky hřešíme, obírá se námi milost, aby nás opět napravila a přivedla zpět na naše původní místo. I když milost je srdci nesmírně drahá a vzácná a všichni víme, že ji potřebujeme vždy znovu, přesto takový stav není obecenství.
Mít obecenství s Otcem znamená chodit s Bohem, jak je to dvakrát uvedeno o Enochovi (1. M. 5; Žid. 11); znamená to dávat se vést mocí Ducha Svatého. Jestliže Ducha nezarmucujeme, On nás vyučuje věcem, které nám jsou darovány Bohem (1. Kor. 2,12). Tím nás udržuje v obecenství s Otcem i se Synem Jeho Ježíšem Kristem. Okoušíme pak plnou radost v Bohu, neboť Bůh je pravým zdrojem věčné radosti.
Mnozí křesťané se domnívají, že na tu radost musí čekat, až budou u Pána. Ale Boží slovo mluví vždy znovu o této radosti jako o našem podílu, který máme již nyní. Jsme-li věrní, není-li žádná překážka mezi Ním, naším velkým Spasitelem, a námi, pak je Jeho pokoj a Jeho radost naší požehnanou výsadou a Jeho a naši duši občerstvuje obecenství s Ním.