Efezským 2,14
Na tom základě, na němž je zbudována Církev, nelze již nalézt nějaký rozdíl mezi Židy a pohany, ačkoli v dřívějších dobách Bůh sám tento rozdíl stanovil a potvrdil. Církev sice nalézáme v mnoha starozákonních předobrazech, např. jako manželku v Evě (viz Ef. 5,31.32) a jako chrám Boží. Avšak pravda o Církvi samé nebyla zjevena. Toto bylo tajemství, které bylo oznámeno teprve skrze apoštoly a proroky Nového zákona (3,5). A o Církvi jako těle Krista, spojené s její nebeskou Hlavou, nenalézáme ani jeden předobraz.
Apoštolé a proroci položili tento základ. Kapitola 3,5 ukazuje, že jde o proroky Nového zákona a nikoli o proroky Starého zákona. Již sám způsob řeči vylučuje takovou myšlenku, neboť apoštolé jsou jmenováni napřed a jsou viděni spolu s proroky jako jedna skupina. Kdy byl položen ten základ? Již když člověk zhřešil? Nikoli, nýbrž o 4.000 let později, když přišel Kristus, zemřel za hříchy, byl vzkříšen z mrtvých a vstoupil na nebe.
Kristus je můj pokoj ‒ smí říkat každý, kdo jednoduše uvěřil Božímu svědectví o Jeho Synu. Toto svědectví zní: „Život věčný dal nám Bůh, a ten život v Synu jeho jest.“ (1. Jan. 5,11.12) A na čem je založeno toto svědectví? Na věčně platné skutečnosti, že Kristus „učinil pokoj skrze krev (svého) kříže.“ (Kol. 1,20) Ani naše víra, ani naše láska nebo naše radost nemůže být základem našeho pokoje s Bohem, nýbrž jenom Kristus. A co nás vede k vědomému okoušení tohoto pokoje? Ani city nebo rozpoložení duše, ani vzácné druhy ovoce, které v nás chce utvářet Duch Svatý. Třebaže jsou tyto věci tolik krásné a žádoucí, jenom Boží svědectví o Pánu Ježíši může dát našim srdcím pokoj.
Není to tedy tak těžké říci: „Kristus je můj pokoj, spočívám na Božím svědectví,“ jestliže srdce je šťastné a naplněné Božím pokojem. Co ale, jestliže štěstí jednou ochabne, a do nitra se vkrádá chlad a temnota? V tom případě se, milý bratře, milá sestro, varuj našeptávání satana, který se snaží vzbudit v tobě pochybnosti o Bohu a Jeho Slovu. Neposlouchej toho pokušitele! Zklame Bůh někdy někoho, kdo uvěřil Jeho svědectví? Nikdy! Drž se tedy pevně Jeho Slova, odmítej každé pochybování a hledej příčinu té změny v sobě, protože v Bohu ona není. Možná že jsi zanedbával modlitbu a četbu Božího slova, že jsi v tom či onom nebděl, anebo jsi více důvěřoval svým radostným citům než Bohu. Vyznej Mu svou pošetilost a pros Ho: „Navrať mi radost (ze) spasení svého.“ (Ž. 51,14)