2. Korintským 1,4
Když apoštol vyslovil své chvalořečení Bohu (3. v.), nalézal se ve zvláště těžké situaci. Zakoušel ve své službě pro Pána veliké odpory od Židů. Nemohli snést, že apoštol kázal zmrtvýchvstalého a oslaveného Pána, v Němž všichni, kteří činili pokání a obrátili se ‒ bez ohledu na svůj původ ‒ měli nalézt spasení a vykoupení. V Efezu kvůli tomu došlo k velkému nepokoji, takže apoštol se musel obávat o svůj život. Ale nalézal se ještě v jiných souženích, která byla spíše vnitřního rázu. V prvním dopise musel Korintským odhalit jejich nízký mravní a duchovní stav. Vybídl je, aby ony zlé věci vyřídili podle Boha, a aby odsoudili zlo. Nyní byl ve velkých vnitřních zkouškách a úzkostech, zda se Korintští skutečně vydají Boží cestou. Ve všech těchto souženích nalézal potěšení u samého Boha.
Dnes je mnoho věřících, kteří musejí procházet těžkými okolnostmi a velkými zkouškami. Ale Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista je podnes tentýž. On je původ a zdroj slitování. Nikdo s námi nemůže cítit tak jako On, nikdo nám nemůže ve všech těžkostech rozumět tak jako On. Ale On nejenže má s námi slitování, nýbrž u Něho také můžeme nalézt potěšení, tj. podporu, posilu a pomoc. Je Bůh všelikého potěšení. Ano, netěší nás jednostranně ani nedostatečně. Pro Své děti má připraveny všechny druhy potěšení. A tak jen s vírou a častěji spěchejme k Otcovskému srdci našeho Boha, jenž nás tolik miluje a chce nás potěšit. A jestliže Jeho potěšení naplní naši duši „rozkoší“ a my tak odpočíváme v „Bohu všelikého potěšení“, můžeme něco udělovat druhým z tohoto bohatství!
Náš nebeský Otec je Otec slitování. Dokonale ví o našich těžkostech a my smíme okoušet soucit Jeho srdce. Pak se už necítíme ve své těžkosti sami. On je s námi. Ale je také Bůh všelikého potěšení. Nezůstává nečinný, ale pracuje, aby nás posilnil a pomohl nám. Často se stává, že ony těžkosti hned neodnímá, ale podpírá nás a posiluje, abychom nezatrpkli.
Jak rozmanitá bývají utrpení křesťanů! Jeden je nemocen, jiný truchlí. Mnozí zakoušejí pohrdání a posměch, jestliže to se svým křesťanstvím berou vážně. Jiní trpí zvláště pro nejednotnost mezi věřícími. Každý z nich potřebuje zvláštní potěšení, které odpovídá právě jeho potřebě. Ale Bůh veškerého potěšení má připravena povzbuzení všeho druhu. Může těšit zarmoucené, pomáhat nemocným a pozdvihovat sklíčené a malomyslné. Naše těžkost Ho nikdy nepřivede do rozpaků. „Nepřestávají zajisté slitování jeho… nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda (= věrnost) tvá.“ (Pláč Jer. 3,22.23) ‒ Jenom ten, kdo nikdy neprožil něco těžkého, neví, jak Bůh dovede potěšit.