26. září

Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou (= užitečnou)…, dochází požehnání od Boha. Ale vydávající trní a bodláčí, zavržená (= neosvědčená) jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.

Židům 6,7.8

Země vydávající jen trní a bodláčí

Tomuto výroku lze snadno rozumět. Boží dobrotivost by tak ráda přivedla všechny lidi k pokání a viděla u nich duchovní ovoce. Bůh jim dává, podobně jako déšť na zem, skrze Svého Ducha a Své Slovo dostatek poučení o Svých věčných myšlenkách, týkajících se spasení lidí. Ukazuje jim Svou lásku, která na základě Kristovy oběti může odpustit všechny hříchy. Jestliže Boží úsilí o hříšníka padne na úrodnou půdu, člověk se skloní, uzná Boží rozsudek a uchopí se nabídnuté Ježíšovy spasitelné ruky, dostane se mu pak věčných požehnání. Přivedla tě již Boží dobrotivost do takového požehnaného postavení?

Jak nesmírně vážné však je, jestliže úsilí Boží lásky, zvěstování evangelia, které jsi už možná slyšel mnohokrát, a působení Ducha Božího vyznělo v tvém srdci dosud naprázdno! K Božímu zarmoucení, a ovšem také k své věčné škodě, namísto abys Bohu nesl ovoce, plodíš jenom trní a bodláčí. Boží shovívavost je sice větší než shovívavost lidí, ale také jednou skončí. A víš snad, kdy skončí s tebou? Což kdyby to bylo ještě dnes? Pak se octneš před zavřenými dveřmi a budeš možná říkat: „Pane, já jsem přece byl tolikrát na evangelizačních shromážděních a nikdy jsem se k Tobě nechoval jako nějaký nepřítel. Pane, otevři mně přece!“ ‒ Ale budeš volat nadarmo. Co je ti platné, že jsi přijal tolik deště Jeho Slova, ale nepřinesl Bohu žádné ovoce? Jestliže na všechna láskyplná anebo i vážná slova Páně odpovídáš jen nesením trní a bodláčí? V tom případě se nad tím zamysli, jsi už blízko zlořečení a zatracení! Unikni ještě tomu hroznému údělu!

Jako půda obdělávaná s veškerou péčí, také každý člověk, který už „často“ slyšel (nebo četl) evangelium, je odpovědný nést Bohu ovoce. Tím ovocem ovšem nejsou „dobré skutky“, aby si spasení své duše „zasloužil“. Je jím naopak upřímné pokání před Bohem ze svých hříchů. Bůh možná i tobě už „častokrát“ řekl, že jsi hříšník, a proto navěky ztracen. I ty jsi již „často pil“ déšť evangelia. Duch Boží ti vždy znovu osvědčoval, a i ty sám to víš, že tvé snahy polepšit se tě nemohou zabezpečit před soudem svatého Boha. Toto může jenom jeden prostředek, který dal sám Bůh: krev Ježíše Krista, která na golgotském kříži tekla i za tebe, jestliže ji vírou přijmeš. „Kdo nevěří Bohu, lhářem jej učinil, neboť neuvěřil tomu svědectví, kteréž vysvědčil Bůh o Synu svém.“ (1. Jan. 5,10)