2. Korintským 4,17
Tento verš nám připomíná váhy se dvěma miskami. Na jedné straně leží naše úzkost, bezradnost a protivenství ze strany světa. Jak těžká se nám často zdá tato miska vah! Ovšem dokud na druhé straně nic neleží, má ona první stále převahu. Jenže nyní nám apoštol říká, co máme položit na druhou misku vah: budoucí slávu, která nás očekává. Potom se váhy vychýlí k druhé straně, protože nesmírná, věčná tíže slávy je „převelmi veliká“.
Ať jsou naše těžkosti jakkoli veliké, ať se nám zdá naše břemeno přetěžké, ať se před námi zdvihají celé hory překážek: ve srovnání s budoucí slávou to vše ztrácí váhu.
Apoštol se svými spolupracovníky trpěl soužení pro evangelium a věděl, že Bůh to nenechá bez odměny. Čím větší je soužení, tím větší bude uznání Pána „v onen den“. Proto mohl mluvit o tom, že to soužení jim „působí“ onu tíži slávy.
Také my prožíváme těžkosti, i když často ne pro evangelium, nýbrž třeba jako následky našeho nedostatku víry, naší malé síly a naší nevěrnosti. Je to však Boží zásada, abychom utrpením byli vedeni k slávě. Proto si smíme přivlastnit i důvěru apoštola a při pomyšlení na nezměrnou velikost budoucí slávy můžeme vždy znovu nabývat nové odvahy.
Může být soužení lehké? Když pomyslíme na všechno, co apoštol Pavel strpěl pro Pána a pro evangelium, takže o sobě a svých spolupracovnících říká: „byli jsme nad míru přetíženi a nad možnost, takže jsme již i o svém životu pochybovali“ (2. Kor. 1,8), pak to přece byla soužení, která musíme zcela jistě označit za „těžká“! Jak tedy může apoštol v téže Epištole nazývat takové věci „lehkými“?
Inu záleží na tom, jakou mírou se měří. Jde-li o vlastní sílu a schopnost, pak to bylo „nad možnost“ a nebyla žádná vyhlídka, jak vyváznout životem. Ale apoštol nikdy nepochyboval o velikosti a věrnosti svého Pána, který měl moc vysvobodit ho ze všech soužení. Jestliže však apoštol vzal v úvahu „převelmi veliké věčné břímě slávy“, aby ta soužení změřil, ukázala se mu být „lehká“.
Milé Boží dítě, jsi nemocné a jsi už dlouho upoutáno na lůžko? Procházíš souženími a hledáš radu a pomoc? Neměř pozemskými mírami a závažími! Udělej to jako Azaf, který „všel do svatyní Boha“ a viděl věci z tohoto hlediska. Předtím jenom viděl, že byl trýzněn „přes celý den, a po všechna jitra na něho přicházela kázeň“. (Ž. 73,14+) Avšak z hlediska svatyně viděl všechno v pravém poměru a mohl říci: „Koho bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném libosti nemám na zemi.“ (25. verš) „Neodhazujte tedy svou doufanlivost, která má velikou odplatu.“ (Žid. 10,35+)