Přísloví 20,12
Už v přirozeném životě jsou oko a ucho důležité orgány, které Bůh dal člověku. Jako Boží děti máme každého dne děkovat za to, že máme ještě zachován zrak a sluch. Jsou bratři a sestry, kteří jedno či druhé už nemají a potřebují přímluvných proseb na své cestě, aby se nestávali nešťastnými a netrápily je ponuré myšlenky. Proto je dobré, aby nám ve všem zůstalo zachováno oko a sluch srdce. „Kdo má ucho“, jsme vybízeni, „slyš, co Duch praví církvím!“ (Zjev. 2+) Laodiceji je dávána rada, aby si koupila mast na oči (kollyrium), aby „mohla vidět“. Bude-li naše oko a ucho obráceno k Božímu slovu, bude oboje utvářeno tak, že budeme mít pocvičené oko a vytříbený sluch pro věci života, zda totiž odpovídají Božím myšlenkám či nikoli.
Sám Pán mohl říci: „Probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel, tak jako pilně se učící.“ (Iz. 50,4b) Jak velice nám je třeba v současné době každého jitra číst Boží slovo! Pak naše oko zůstane prosté a celé naše tělo bude světlé. Budeme mít rozeznávací a posuzovací schopnost, abychom pro nějaký účel, byť byl jakkoli dobrý, neposvěcovali prostředky, nýbrž ve všem nechávali rozhodovat Boží slovo a Boží zásady. Jak snadno býváme slepí ohledně sebe nebo ohledně cesty oddělení, po níž máme jít. Nepocvičené oko přehlédne mnohé, jako také lenivé ucho mnohé přeslechne. O statečné ženě v Přísloví 31 se praví: „Bdí nad událostmi ve svém domě.“ (27. verš+) Nemělo by to být povzbuzením sestrám, aby měly oko a ucho pro to, co podle Božího slova neodpovídá „studu a mravnosti“ (1. Tim. 2,9)? Buďme tedy následovníci dobrého!
Vidící oko a slyšící ucho jsou v duchovním smyslu pro křesťana nesmírně cenné věci. Označují stav vnitřní bdělosti a důvěrného obecenství s Pánem, čeho může být dosaženo a oboje pak udržováno jen v skrytém obecenství s Ním. Cvičme se v tom tedy: slyšet Jeho hlas a prodlévat v Jeho přítomnosti, abychom všechno viděli v Jeho světle! Pán je tentýž: včera, dnes i navěky. U Něho není možná nějaká změna v myšlenkách nebo v smýšlení. Jeho úsudek je dokonalý a nepotřebuje žádnou revizi, má konečnou platnost. Kéž bychom tedy vše zkoušeli ve světle Jeho Slova a Jeho přítomnosti, abychom se nemýlili!
V dnešní době plné obchodního ruchu a hluku, kdy svět nabízí vše, aby upoutal naše oko a ucho a úplně je zaujal pro sebe, se může stát, že ztrácíme duchovní sluch a jasný zrak. Je k tomu třeba zvláštní milosti a rozhodnosti i síly víry, abychom si našli čas a klid k vyhledávání přítomnosti Pána a k slyšení Jeho hlasu. Uvažme, jak je požehnané říkat s Davidem: „Sílo má, na tebe pozor míti budu!“ (Ž. 59,10b+) Pán Ježíš nám jako závislý člověk na této zemi dal příklad a mluví o tom v prorockém slovu (Iz. 50,4). Chodit v takové závislosti je dnes nutnější než kdykoli jindy. Jak snadno můžeme i my být strženi proudem doby, takže necháme vstoupit do našich domů a dokonce i do shromáždění věci, které by duchovní oko a ucho nedovolilo! Pokořme se tedy, aby nám Pán opět mohl dát oko, které vidí, a ucho, které slyší!