Abakuk 2,4
Na koho se ten výrok vztahuje? Patří snad několika málo služebníkům Páně, kteří nemají žádné jmění nebo nějaký příjem? Jistě ne. Je určen každému, kdo patří k Božímu lidu. „Žít z víry“ je vysokou a blahou výsadou všech, kdo mají právo na požehnané jméno „spravedlivý“. Bylo by hrubou chybou, kdybychom chtěli tuto výsadu nějak omezovat. Od počátku až do konce je velikou zásadou života z Boha víra. Skrze víru jsme ospravedlněni, vírou žijeme, stojíme i putujeme. Od začátku křesťanského běhu až k samému jeho cíli je vše „skrze víru“.
Kéž by tedy křesťan, jenž toto čte ‒ ať je kdokoli a v jakémkoli postavení ‒ jasně chápal, že je jeho blahou výsadou žít život víry, a to v celé hloubce a plnosti toho slova! Kéž by se nedal ničím o tuto svatou výsadu oloupit. A musíme-li s hanbou vyznat, že často býváme daleko od takového života, pak to před Bohem vyznejme a neustaňme, dokud nebudeme moci srdcem souhlasně s apoštolem zvolat slova v Gal. 2,20: „S Kristem ukřižován jsem. Živ jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že (= což) pak nyní živ jsem v těle, u víře v Syna Božího živ jsem, kterýž zamiloval mne, a vydal sebe samého za mne.“
Věřící mají žít z víry. Boží slovo, používané mocí Ducha Svatého na srdce, je ve všem základem víry a důvěry, v časných i věčných věcech. Duch Svatý nám mluví o dokonalé oběti Krista a my skrze milost věříme a stavíme své duše pod působící účinky této oběti, vědouce, že nikdy nemůžeme být zahanbeni. Mluví nám o velikém nejvyšším Knězi, který pronikl nebesa, o Synu Božím, jehož přímluvné prosby mají všechnu moc. Mluví nám o žijící Hlavě, s níž jsme spojeni v moci života vzkříšení a od níž ničím a nikým, ani anděly nebo lidmi, ba ani samým ďáblem nebudeme moci být odděleni. Skrze milost věříme, jednoduchou vírou lneme k této požehnané Hlavě a víme, že nikdy nezahyneme. Mluví nám o slavném zjevení se Syna Božího z nebe a my vírou trpělivě a vytrvale čekáme. Věříme tomu skrze milost, hledáme očisťující moc této „blahoslavené naděje“ a víme, že nikdy nebudeme zklamáni. Mluví nám o „dědictví neporušitelném a neposkvrněném a neuvadlém, kteréž se chová v nebesích“ nám, kteří jsme „mocí Boží ostříháni skrze víru ke spasení“ (1. Petr. 1,4.5). A pokud jde o náš praktický život, tedy žít z víry znamená chodit s Bohem, lnout k Němu, opírat se o Něho, čerpat z Jeho nevyčerpatelných zdrojů, mít všechnu pomoc v Něm jako předmětu, který dokonale uspokojuje naše srdce.