Job 9,2
To je jistě vážná otázka, na niž žádný člověk nemůže dát uspokojivou odpověď, a tak duše, která opravdu touží po spasení, upadá do ustavičných, téměř nikdy nekončících obav. Možná, že se pak usiluje utlumit své zoufalství a trápení náboženskými cvičeními anebo na to chce zapomenout v světských zábavách ‒ leč nadarmo: vlastní „já“ zůstává neodsouzeno, svědomí nečisté a Bůh nepoznán. Kristus bývá takové duši jen jakýmsi přídavkem, pomůckou, anebo pouhým nikdy nedosažitelným příkladem. Také evangelium se stává takovému člověku zákonem, a to dokonce tvrdším, než byl zákon s hory Sinaj. Mnozí upadají do beznaděje, někdy ale i do lhostejnosti, zatímco ostatní na sebe navěšují hadry vlastní spravedlnosti (Iz. 64,6), aby nakonec se zděšením poznali, že před Bohem jsou nazí (1. M. 3,10).
Kam se v takovém případě utéci o pomoc? Jedině Kristus, Spasitel hříšníků na to stačí. Skrze Něho se každému člověku zvěstuje ještě dnes odpuštění všech jeho hříchů. V Něm může každý obdržet oděv dokonalé, Boží spravedlnosti, neboť na golgotském kříži „dobrotivost a pravda potkaly se spolu, spravedlnost a pokoj daly sobě políbení“ (Ž. 85,11+).
Smutné rozloučení u smrtelné postele, zápas se smrtí, chlad mrtvého těla, hrob, v němž ono brzo zetlí ‒ jsou jistě věci, které člověku nahánějí hrůzu. Je to ale vše? Nikoli. Potom totiž bude ještě něco následovat. Člověk sám nemůže poodhrnout záclonu a podívat se do temna daleké budoucnosti. Ale Bůh nám umožňuje nahlédnout tam. Boží slovo nám říká: „Potom (ale) bude soud“ (Žid. 9,27) ‒ a svědomí člověka ten výrok potvrzuje.
Patříš k lidem, kterým tato skutečnost působí rozpaky a kteří se jich snaží zbavit tvrzením, že po smrti nic nebude? Jenže říká to Bůh a On nemůže lhát: „Po smrti bude soud.“ Proti této pravdě můžeš postavit jen neodůvodněné, nepodložené tvrzení a jenom pomocí důvodů klamajícího rozumu se můžeš snažit přehlušit varující hlas svého svědomí. Neúprosná skutečnost trvá dál. I ty budeš jednou muset stanout na prahu, kde bude přestřižena nit tvého života. Co však potom? Sám se přesvědčíš: potom bude následovat soud.
Potom budeš sám, bez jakékoli ochrany, bez pomoci stát před spravedlivým a svatým Bohem, jehož oči jsou příliš čisté, než aby se mohl dívat na zlo, a který nemůže považovat provinilého člověka za nevinného. Jestliže nebudeš mít Spasitele, jsi ztracen.