1. Korintským 3,16.17
„Na němž i vy spolu vzděláváte (= vzděláváni jste) v příbytek Boží v Duchu.“ (Ef. 2,22)
V den letnic byli věřící skrze Ducha Svatého pokřtěni v jedno tělo, v tělo Kristovo, jehož Hlavou je oslavený Pán v nebi (Ef. 1,20-23). Ve výše uvedených verších máme jinou pravdu: vykoupení tvoří společně chrám Boží, příbytek Boží v Duchu. V této stavbě je „úhelný kámen sám Ježíš Kristus, na němž všechno stavení, příslušně vzdělané (= pevně spojené), roste v chrám svatý v Pánu, na němž i vy spolu vzděláváte se (= vzděláváni jste) v příbytek Boží v Duchu.“ (Ef. 2,20-22)
Tyto pravdy patří k sobě, neboť obě se obírají Církví, třebaže z různého hlediska. Tak v Ef. 1,22 se mluví o Církvi jako Jeho těle a v 1. Tim. 3,15 o „domu Božím, kterýž jest církev Boha živého“. Křesťanství se vyznačuje oslaveným Pánem v nebi a Duchem Svatým přebývajícím na zemi. „Tělo Kristovo“ nám především představuje obecenství s Kristem jako oslavenou Hlavou v nebi. Ale jako příbytek Boží v Duchu je Církev také nazvána chrámem Ducha Svatého. Obě stránky této pravdy nám potvrzují, že Církev před dnem letnic neexistovala. Do té doby nebylo nic, co by se podobalo tělu Krista nebo příbytku Božímu v Duchu. Nejprve musel být na kříži odstraněn hřích, Pán Ježíš musel být v nebi oslaven a Duch Svatý musel sestoupit na zem. Vědět toto má pro nás nesmírnou praktickou cenu. Proto také Pán Ježíš v Mat. 16 řekl, že vzdělá Církev Svou.
Jsme-li shromážděni ve jménu Pána Ježíše, měli bychom mít vždy na paměti, že sám Pán je přítomen v našem středu a že Duch Svatý přebývá uprostřed Církve. Je-li pro nás přítomnost našeho Pána jako středu shromáždění skutečností a dáváme-li plnou volnost vedení Ducha Svatého, bude takové shromáždění mít zvláštní vysokou cenu a Boží charakter. Zda to tedy není nevážnost k osobě Pána Ježíše, jestliže někdo v takovém shromáždění k Jeho jménu lehkomyslně chybí, kde přece Pán chce skrze Svého Ducha působit a žehnat?
Vedení Duchem Svatým je však předpokladem pro klanění v Duchu a v pravdě (Jan 4,24) a pro slovo proroctví (1. Kor. 14,3.4), jímž je Církev vzdělávána, napomínána a potěšována. Jestliže shromáždění už nerozeznávají vedení Duchem Svatým, měli by se pro to všichni přítomní kořit. Je sice pravdou, že se často shromažďujeme ve veliké slabosti a že žijeme ve dnech malé síly, ale toto nás rozhodně nezbavuje povinnosti pevně se držet zásad našeho shromažďování a uskutečňovat tuto část Boží pravdy zvláště ve dnech úpadku. Jestliže kvůli našemu praktickému stavu a kvůli naší lhostejnosti vedení Duchem Svatým není možné, anebo je možné jen malou měrou, měli bychom se hluboce kořit. Je-li vedení Duchem Svatým brzděno, postaví se nevyhnutelně na Jeho místo tělo, a jak smutné to pak bude!