1. Petra 4,7.8+
Petr viděl Pána Ježíše, Božího Syna, přicházejícího v Jeho království (Mat. 16,28 a 17,1). To na něho tak hluboce zapůsobilo, že ještě po desetiletích (v 2. Petr., 1. kap. v 16. verši) se na to odvolává jako na důkaz, že podává svědectví o skutečnostech a že tedy nenásledoval nějakých bajek. Proto ve své 1. Epištole spojuje svá napomenutí k svatému životu a k trpělivosti čtyřikrát s tou budoucí událostí (1,7.13; 4,13; 5,1), aby dal těm, kteří uvěřili, v souvislosti s oním zjevením mocný podnět a zvláštní radost.
Petr však jde ještě dál, než sahá to zjevení slávy a tisíciletého království, a ukazuje v obou dopisech na konec všech věcí a jejich zánik. Jak na nás působí pomyšlení na tyto věci? Neměli bychom být stále víc a víc oproštěni od všeho pozemského, když to vše brzy skončí? A neměli bychom zbývající nám ještě darovaný čas využít k tomu, abychom těmto věcem a tomu, co potom bude následovat, přizpůsobili svůj život? (2. Petr. 3,11-14) To je totiž význam onoho „být střízlivý“. A s takovým vědomím jistě též nabudeme jasno o tom, co je náležité a co ne, a podle toho se budeme chovat. Jsme-li si stále vědomi, že vše, v čem tělo může skládat důvěru, brzo skončí, nebudou naše srdce v zajetí viditelných věcí. Zato budeme „střízliví a bdělí k modlitbě“, k ustavičnému pohybování se v Boží přítomnosti. Modlitba ‒ spolu s Božím slovem ‒ dává našim nohám pevný základ.
Zda nám toto připomenutí neukazuje, že při modlitbě může být i nebdělost? Kdo z nás se již nepřistihl v takovém stavu, když se modlí a byl pak nucen vyznat to Bohu?
Pravý křesťan je zvyklý modlit se, a jistě je dobrým obyčejem modlit se pravidelně. Také o „muži velmi milém“, Danielovi, čteme, že měl ve zvyku třikrát denně se modlit k Bohu. Že však jeho modlitby byly něčím více než pouhým dobrým zvykem, vidíme z jeho chování v den zkoušky. Písmo říká: „Ukážeš-li se mdlý v den soužení, malá je síla tvá.“ (Přísl. 24,10+) Daniel měl v takový den sílu, protože byl zvyklý modlitbě víry. Jeho víra vytrvala, i když se mu stala údělem jáma se lvy. Víra také vidí brzký konec všech věcí a utíká se před zhoubou k jedinému bezpečnému místu: do svaté Boží blízkosti.