Žalm 139,23
Pro hříšníka je trýzní vědět, že nad námi je Bůh. Proto raději nevěří a popírá Boží existenci; neboť velice dobře ví, že jestliže Bůh je, bude jednou také odplata. Tato skutečnost je mu při špatném svědomí velice nemilá. Ale jenom blázen říká: „Není Boha!“ (Ž. 14,1; 53,2)
Naproti tomu věřící se obrací k Bohu a prosí Ho, aby Jím byl cele osvícen. Bůh, jak říká žalmista, zná naše „sednutí i povstání“. Zná i nejtajnější pohnutky srdce, naše chození i ležení ‒ všechno je před Ním zjevné, a tak můžeme jen pokorně prosit, aby nás Bůh řídil a vedl tak, jak On to podle Své vůle chce. Jemu nemůžeme utéci ani se před Ním skrýt, avšak věřícímu srdci je vzácné vědět: vede mne ruka Páně; Jeho pravice je mou silou a mým potěšením. Tu se nemusím bát ani klesat na mysli, neboť ve světle Páně jsme sami světly, abychom svědčili a svítili pro Jeho jméno.
Sedmero dobrých rad
1) Žij před Boží tváří. Abraham to dělal. Enoch chodil s Bohem a měl svědectví, že se líbí Bohu. Oba žili na zemi nebeský život.
2) Nedělej nic, co by sis nepřál, aby to Bůh viděl.
3) Neříkej nic, co by sis nepřál, aby to Bůh slyšel.
4) Nepiš nic, co bys nechtěl dát přečíst Bohu.
5) Nechoď nikam, kde by sis nepřál setkat se s Bohem.
6) Nečti žádný tisk, žádnou knihu, již bys nemohl ukázat Bohu.
7) Nikdy nepoužívej svůj čas k něčemu, na co by se tě Bůh zeptal: „Co to děláš?“
Milí bratři a sestry, hleďme na Ježíše, člověka podle zalíbení Božího srdce. Jaká sláva září z Jeho dokonalého života! On mohl říci: „Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.“ (Ž. 17,3) Nechť je On naším jediným vzorem, Jeho slovo jediným pravidlem našeho chování zde na zemi. Tento svět není naším domovem, nepatříme sem. Naše cesta vede nepřátelskou zemí, kde jsme obklopeni tisícerými pokušeními. Naše srdce je zkažené a lstivé. Proto musíme bdít a modlit se, stále se sami odsuzovat, aby bylo udržováno naše obecenství s Otcem a se Synem a my chodili jako poslušné děti.